„Zrovna si to začalo sedat, nastoupil výborný kuchař, podnik šlapal, na výběr jsme měli až devět jídel denně. Jenže to všechno s koronou to padlo! Prodali jsme přes okno dvě tři meníčka denně, takže jsme se na to velmi brzy vybodli. Kuchař se samozřejmě sbalil a odešel vařit do nějaké závodní jídelny, kde měl jistotu příjmu. To samozřejmě chápu, jenže my byli v bryndě,“ vypráví Tomáš Pařík, majitel hospůdky U Dubu, asi 150 let starého venkovského stavení, které je rodinným dědictvím.

Muži hrozilo až osmnáct let vězení.
Střelba ze samopalu v Dolní Lutyni. O nečekaný zvrat se postaraly kulky

„Ano, barák je můj, ale splácím ho rodině. Navíc i když jsme měli zavřeno, zálohy za vodu, plyn, a elektřinu platiti musíte, nikdo se vás neptá, kde na to vezmete. Takže jsem na hospodu doplácel asi 20 tisíc měsíčně,“ říká Pařík.

Zachránila ho finanční rezerva

Protože ještě před covidovou pandemií vydělával také coby distributor alkoholu pro jednu firmu, stihl si vytvořit finanční rezervu, která se mu pak náramně hodila. „Jenže i tohle byl gastro obor, který při covidu také utrpěl, takže jsem s touto prací záhy skončil. Je ale fakt, že jsme už tehdy nestíhal dvě věci najednou,“ dodává. S příchodem covidu navíc odešli všichni zaměstnanci, takže v zavřené hospodě zůstali s přítelkyní sami dva.

Albrechtice. Pohled na sídliště.
Albrechtice dnes, spory kvůli průmyslové zóně, jak se tu jinak žije

Přišlo první covidové léto, uvolnění a otevření hospod. „To bylo ještě relativně dobře, to ještě bylo vidět, že lidi mají po hospodě „hlad“, byli rádi, že si někde mohou dát pivo a najíst se,“ vzpomíná Pařík.

Jenže od podzimu 2020 se jelo druhé kolo, které s krátkým rozvolněním v létě 2021 skončilo snad definitivně až na počátku letošního roku. V lokále U Dubu je pět stolů, nic velkého. Na čem se dá udělat nějaká tržba, je letní zahrada, která funguje podle počasí od pozdního jara do podzimu.

„Co nás hodně bolelo, bylo rušení akcí před loňskými Vánocemi. Nikdo nevěděl, co vláda zase vymyslí a tak všichni objednávky rušili. Řekl bych, že to bylo dvakrát horší než v mezidobí mezi první a druhým rokem covidu,“ dodává hospodský Tomáš.

Vizualizace sportovní haly, kterou chce obec postavit u základní školy.
Dolní Lutyně se mění, bude tu i nový sportovní a přírodní areál, přijedete?

A prozrazuje, že za to, že přežili poslední dva roky, vděčí sauně, kterou v domě mají. V obci je jediná soukromá, s venkovním bazénem a mezi lidmi oblíbená, což se ukázalo i v období, kdy se sauny směly provozovat. U Dubu proto neměli o zákazníky nouzi.

Pokud jde o hospodu, nejlepší období tady mají během léta. Zahrádka frčí. „Domek se stranou hlavní silnice, takže k nám hodně chodí maminky s dětmi, které si tu mohou hrát a nehrozí, že by vběhly třeba na silnici. Za normálních časů děláme akce, korýtka, to se celkem chytlo,“ popisuje majitel podniku.

Problém: nejsou lidi

Momentálně to vypadá, že by snad několik měsíců mohlo vše fungovat normálně a Tomáš Pařík přemýšlí, jak dál. Obrovským problém postcovidové doby je podle něj téměř nemožnost sehnat zaměstnance. Ostatně i teď mu visí na vstupních dveřích oznámení, že přijme servírku i kuchaře.

„To je odvěký problém. Lidi nechtějí pracovat. Na druhé stráně po zkušenostech posledních dvou let chápu, že se lidi bojí, že se zase zavřou hospody a průser přijde znovu. I proto se do gastra nikdo nehrne. Navíc ti, co z této branže odešli, už přišli na to, že u pásu ve fabrice si odmakají osm hodin a mají klid a čistou hlavu, volný víkend,“ říká Tomáš Pařík.

Albrechtice. Pohled na sídliště.
Starosta Albrechtic: Potřebujeme tu dětského lékaře, musíme na tom zapracovat

Zároveň ale přiznává, že nemá možnost to vzdát. „Je to rodinný majetek, dům po pradědečkovi. Pronajmout to někomu? Kdo si to vezme?“ ptá se muž, který je momentálně své hospůdce na plný úvazek hospodským, ale také údržbářem, opravářem, číšníkem i kuchařem.

I když by se prý rozhodně nenazval optimistou, nevzdává se. Dokonce ani poté, co na podzim po dvouleté rekonstrukci otevřeli Dělnický dům, který od jeho hospůdky vzdálený asi 300 metrů. „Necítím to jako konkurenci. Mám své štamgasty, a ti naštěstí pořád chodí, za což jsem rád. Otevřeno máme každý den, sauny jedou, tak uvidíme,“ dodává Tomáš Pařík.