Původní zátorskou kyselku zničily povodně v letech 1996 a 1997. Smíchala se s povrchovou vodou z potoka Zátoráček a pak začala vykazovat trvalou bakteriologickou závadnost a chemickou nestabilitu.
Naštěstí se po pár letech podařilo pramen kyselky zachytit hlubším patnáctimetrovým vrtem a obnovit zdejší tradici.
Aby se znehodnocení kyselky už neopakovalo, nechala obec do odběrného objektu nainstalovat skřítka ochránce. Spisovatelka Irena Šindlářová totiž zaznamenala pověst o zátorském skřítkovi. Prý hlídá stříbrný žebřík, po kterém jednou za tři sta let stoupají andělé. Jeho úkolem je dohlížet, aby s anděly nevlezl do nebe nikdo nepovolaný.
Hlídá pramen
Když v Zátoře zrovna nemají žebřík vysunutý do nebe, skřítek hlídá, aby pramen kyselky měl správnou teplotu kolem 11 stupňů, aby voda měla vyvážený obsah železa, vápníku i hořčíku a aby byla správně nasycená oxidem uhličitým.
V roce 2019 se někdo pokusil ukrást skřítka s obřími hýžděmi, ale skončilo to jen lehkým poškozením podstavce. Od té doby už je na kyselce zase klid.
Přístup k studnám
"Je tam ještě jedna místnost, kde je přístup ke dvěma studnám, ze kterých se původně brala voda. Chceme ty prostory na čerpání vody ještě trochu upravit. V červnu tady bývá Zátorké léto, což je den, kdy slavíme výročí sloučení Zátoru s Loučkama v roce 1950. Po celém Zátoru jsou rozložené různé akce. Na kyselce vždycky trůní Kamil Krmášek s napečenými buchtami a vaří kafe. Venku před kyselkou jsou vytažené stolečky k posezení, klábosení a chytání sluníčka. Byl o to posezení takový zájem, že nás napadlo udělat na kyselce také vnitřní posezení. Je tam hezká místnost, kde stačí jen natřít trámy, trochu to zvelebit, dokoupit nové stoly a židle. Stačí málo, aby se příště mohlo vysedávat i vevnitř," uvedla starostka Zátoru Salome Sýkorová.