Rohovská hospoda má úctyhodnou tři sta let dlouhou historii, i když její nejslavnější část se píše teprve v posledních letech. V rodinné Hospodě U Komárků podnikali už předci současného provozovatele Artura Komárka. On sám se tam narodil a celý život žil s rodinou v zadní části stavby.

„Už od roku 1723 to fungovalo jako hospoda. Máme to zadokumentované, protože Němci začali psát kroniky každého domu. Celou dobu byla otevřená – třeba za španělské chřipky nebo za první světové války. V minulosti si ji předávali lidé z generace na generaci. Můj praděda i děda ji provozovali. Otec už ne, protože tady byla Jednota,“ říká současný majitel.

Když v roce 1990 získal Artur Komárek rodinný majetek od družstva Jednota zpět, byla to zanedbaná vesnická hospoda čtvrté cenové skupiny. Na dědině s šesti sty obyvateli, navíc v odlehlém kraji, to nebyly ideální podmínky pro začátek podnikání. Proto v prvních letech Komárkovi provozovali jen pivnici. Artur chodil přes den do práce, po večerech obsluhoval ve výčepu, jídlo se nepodávalo. Kolem roku 2000 dokonce uvažoval, že hospodu zavře, protože se ekonomicky nevyplácela.

Jenže tehdy se mu dostaly do ruky staré dobové fotky z hospody, na kterých byl jeho děda. „Měl jsem ty fotky v ruce a řekl si, že je škoda, když ji po tři sta letech zavřu. Tak jsem se rozhodl, že tady musím začít prodávat nějaké jídlo,“ vzpomíná.

close Dobová kresba hospody zdobí prostor výčepu. info Zdroj: Deník/Radim Šlezingr zoom_in Dobová kresba hospody zdobí prostor výčepu.

Naštěstí inspirace přišla rychle. Šťastnou náhodou tehdy pracovně navštívil na Slovensku vesničku Slovenský Grob, která je vyhlášená hospůdkami, v nichž se pečou husy. „Jedl jsem tam tehdy husu, jakou jsem do té doby neměl. Usoudil jsem, že na ni musí mít speciální pec. Tak mi to nedalo a jel jsem tam zanedlouho znovu,“ popisuje Komárek.

Měl štěstí, že se tam seznámil s místním „fachmanem“, který byl už třetím v generaci stavitelů pecí. Slovo dalo slovo a Komárkovi měli v Rohově novou pec na bukové dříví, ve které od té doby pečou (převážně v pátek a sobotu) nejen vyhlášená vepřová kolena, ale někdy také krocany, vepřové kýty nebo kachny. V nabídce jsou i další speciality.

Začátky s pečenými koleny ve voňavém výpeku nebyly lehké, Komárkovi si pravidelnou klientelu museli postupně vytvořit. V té době totiž hosté chtěli nejčastěji smažený sýr a hranolky. „Když jsme jim řekli, že nic takového nemáme, tak se otočili a šli pryč. Trvalo to dva tři roky, potom si nás pomalu začali hosté nacházet kvůli kolenům,“ vysvětluje Komárek.

Zájem o kolena je obrovský

V současné době si musí hosté počkat v pátky a soboty na návštěvu rohovské hospody i několik týdnů, protože zájem o kolena je obrovský. Například teď mají u Komárků obsazeno až do Vánoc.

Proč jsou rohovská kolena tak vyhlášená? „To koleno není vůbec kořeněné, ani není předvařované. Je jen dva tři dny nasolené v lednici a potom se peče v peci. Po pěti hodinách je hotové. Peče se s bukovým dřívím. To dříví tam hoří, zahřívá pec a tím mu dává specifickou chuť. Proto je jiné, než jak je dělají v jiných restauracích. Podáváme k němu čerstvý chléb, hořčici a čerstvý strouhaný křen,“ vysvětluje majitel hospody.

A aby byl požitek z jídla co nejlepší, nabízejí k němu Komárkovi také několik druhů svého piva značky Rohan. „Vařit nás naučil sládek. Chuť našeho piva jsme si dělali sami. Já říkám, že nepotřebuji, ať chutná všem lidem na světě. Chci, ať chutná mně, je to naše pivo. Každý máme jiné chutě,“ říká Komárek.

Dodává, že služby hospody rozšířil o minipivovar v roce 2010. Tehdy si pořídil varnu na 500 litrů. Tu nejlevnější, jaká byla na trhu. Protože pivo lidem zachutnalo, zakoupili Komárkovi nedávno varnu na 1000 litrů – sofistikovanou, řízenou počítačem.

close Hospoda U Komárků v Rohově má také svůj pivovar, ve kterém vaří pivo značky Rohan. info Zdroj: Deník/Radim Šlezingr zoom_in Hospoda U Komárků v Rohově má také svůj pivovar, ve kterém vaří pivo značky Rohan.

Artur Komárek věří, že stylovou hospodu jednou zdědí a bude provozovat někdo z jeho příbuzných. Pracuje v ní totiž nejen on s manželkou, ale také syn a zeť. „Miluji, když je hospoda plná lidí, kteří sedí, baví se a chutná jim. Kvůli tomu to děláme,“ uzavírá s úsměvem hospodský z Rohova.