Nejen medový dort, ale i další padesátku výrobků společnosti Marlenka international, která se stala během dvou desítek let jednou z největších cukrářských firem v Evropě, miluje celý svět.

„To, že 75 procent naší produkce jde na export, je obrovská výhoda. Od začátku krize jsme tak zvyšovali ceny jen o pět procent. Teď uvidíme, jestli do konce roku s dosavadními cenami vydržíme, jinak plánujeme navýšení o dalších čtyři pět procent. Což je s ohledem na obecný nárůst opravdu minimum. Kdybychom se mu měli vyrovnat, musely by naše výrobky být nejméně o třicet procent dražší. To však nechceme,“ říká majitel společnosti Gevorg Avetisjan.

A to i přesto, že za elektřinu platili na konci loňského roku zálohy 350 tisíc měsíčně, nyní to je 1,87 milionu korun. Za plyn to dělá 182 tisíce.

„Na konci srpna jsme dostali rozpis záloh na elektřinu pro rok 2023, suma činí bezmála 59 milionů, tedy asi pět milionů měsíčně. A když k tomu připočteme nárůst cen produktů, ze kterých vyrábíme, ať je to cukr, vaječná melanž, slazené mléko, med, mouka či oříšky, je to opravdu děsivé. Navíc nevíme, co bude dál, jestli třeba přívod plynu nebude zastaven úplně. Takže není divu, že čistý zisk za půl roku byl o čtvrtinu nižší než loni,“ konstatuje Avetisjan.

Vývoz do desítek zemí 

Marlenka své výrobky vyváží do 55 zemí, jen letos přibylo dalších pět.

„V zahraničí vzrostl zájem o naše výrobky a již nestačí, je potřeba výrobu rozšířit. A to hned. Nechceme své obchodní partnery zklamat a říct jim, že nemůžeme jejich požadavky splnit. Možná jsem trochu zvláštní, vím, že v této neklidné době investovat jen v první etapě výstavby nového areálu miliardu korun, může být riziko. Ale kdo podniká, tak vlastně riskuje. Vše už mám připraveno, plány jsou velké, a věřím, že se nám to podaří. Vždyť i nynější Marlenka vyrostla v roce 2008 ve Frýdku-Místku vlastně na zelené louce a v době, kdy svět zachvátila ekonomická krize,“ usmívá se Avetisjan.

Když se před pár týdny na soukromé návštěvě v Marlence objevil guvernér ČNB Aleš Michl, samozřejmě, že při debatě došlo i na ekonomiku a finance.

A jeho rada?

„Říkal mi, ať s investicí počkám na lepší časy, ale to nemůžu. Musíme postavit novou automatickou linku a najít pro novou továrnu vhodný pozemek. Je mi jasné, že spoléhat se mohu jen na sebe, o vládní pomoci se zatím jen mluví a nevěřím, že by se to nějak výrazně změnilo. Jsem obrovský frýdeckomístecký patriot a byl bych moc rád, kdyby nová továrna stála ve Frýdku-Místku. Rozhodnutí by mělo padnout během tří měsíců,“ dodává Gevorg Avetisjan.

Rodák z Jerevanu, jehož firma ročně vyrobí 2,5 milionu medových dortů a osm milionů jiných výrobků, na vavřínech rozhodně usnout neumí.