Petra Nedbálková šije technikou upcyklace. „Pokud staré oblečení nevyhodíte a uděláte z nich třeba hadry, jedná se o recyklaci. Pokud jej přetvoříte na další kus oblečení nebo módní doplněk, prodloužíte tím životnost daného výrobku,“ vysvětluje. „Z kvalitních vlněných kabátů nebo sak můžete ušít třeba pevnou tašku,“ doplňuje autorka.

Ateliér Recyklátor založila před třemi lety. Předtím pracovala na ostravské ubytovně pro ženy, kde se setkala s mistrovou krejčovou. Ta ji naučila šít. „Kdysi bylo přešívání oblečení na jiné kousky běžné. Materiály byly drahé a šetřilo se,“ líčí zakladatelka. Materiály na první pokusy sháněla po second-handových obchodech. „Vždycky jsem chodila po sekáčích ráda. Věděla jsem, že si chci ušít třeba tašku na nákup, a tak jsem v nich hledala kousky z hezkého pevného materiálu, ze kterého bych si ji ušila,“ popisuje.

Laboratoře AGELLAB, které jako první soukromé laboratoře v republice obdržely od Státního zdravotního ústavu povolení testovat přítomnost koronaviru. Denně zde vyšetří až 250 vzorků.
Záludnost viru! Jeden kamarád z Karvinska v pohodě, druhý asi s následky napořád

Nápad šít na zakázku odstartoval obyčejný látkový pytlík. „Kupovala jsem domů chleba, který jsem balila do utěrky, aby nenavlhnul. Manžel mi ale vždycky vysypával při rozmotávání drobky na zem, a tak jsem si řekla, že už to takhle dál nejde,“ směje se švadlena. Historkou s chlebem začala výroba ikonických košilových pytlíků, které ji doprovázejí dodnes. „Pytlíky jsem ušila ze staré bavlněné košile, která se na to ideálně hodí. Právě košile z dobré bavlny hledám v second-handech i dnes,“ dodává. Mimo látkové pytlíky vyrábí halenky, sukně, tašky, povlaky na polštáře, batohy, pouzdra nebo dárkové obaly na víno.

Jednou za čas pořádá workshopy pro děti i dospělé. „S dětmi vyrábím jednoduché pytlíčky z trička, které si pak odnesou domů. U toho jim vyprávím o textilu, odpadu, nebo kolik vody se spotřebuje na výrobu jednoho trička,“ říká. V kurzech pro dospělé učí techniku upcyklace. „Účastníci se nemusí ničeho bát, všechno jim vysvětlím a ukážu. Domů pak odejdou s hotovým výrobkem, který si sami vytvořili,“ usmívá se mentorka. Na výrobu jednoho trička se spotřebuje přes dva a půl tisíce litrů vody.

Ilustrační snímek.
Agresivita v ostravské MHD je běžná. Útokům čelí strážníci i asistenti přepravy

Na práci ji nejvíc baví kreativita. „Odpářu kapsu, ustřihnu rukáv, přišiju knoflík. Je to taková koláž, kdy z rozstříhaných kusů látky skládám dohromady nový celek. Baví mě, jak je práce různorodá a pořád můžu vymýšlet něco nového,“ rozplývá se. Svou prací se také snaží omezit tvorbu textilního odpadu. „Upcyklace je udržitelná. Samozřejmě, že svatební šaty ze záclony neušijete, ale u nákupu běžného oblečení přemýšlím i o tom, kolik vody a chemických látek se na jeho výrobu spotřebovalo,“ dodává.

Loni spolupracovala na reklamních předmětech pro OZO Ostrava a v současnosti vyrábí penály pro studenty Ostravské univerzity. Její produkty si lidé mohou koupit v ostravské prodejní galerii CVRK nebo na e-shopu.

 Kateřina Milotová