Thomas Boyce, emeritní profesor pediatrie a dětské psychiatrie na Kalifornské univerzitě v San Francisku je autorem knihy Orchidej a pampeliška. Vysvětluje v ní teorii o odolných pampeliškách a citlivých orchidejích.

Zhruba pětina lidí se podle něj řadí mezi vysoce citlivé jedince – orchideje. Správné zařazení dítěte může podle Boyce pomoci těmto dětem vyhnout se neúspěchům a zdravotním problémům. A vysvětluje také, proč děti vyrůstající ve stejných podmínkách reagují na složité situace, stres a traumata odlišně.

Psychiatra ovlivnila tragédie v rodině

Stejné geny, přesto zcela odlišný osud. Thomase Boyce inspirovala nejen celoživotní práce s dětmi, ale také jeho vlastní rodina. Se sestrou totiž nevyrůstal v ideálním prostředí.

Zatímco on se přes negativní rodinné okolnosti vydal na cestu úspěchu, jeho vysoce citlivá sestra se celý život potýkala s neúspěchem a zdravotními problémy. Nakonec spáchala sebevraždu.

Používání moderních technologií ohrožuje dětský zrak:

„Celý život jsem přemýšlel jak a proč? Jak to, že dvě děti, narozené do stejné rodiny, stejného sousedství, navštěvující stejnou školu mohou mít tak výrazně odlišné osudy,“ popisuje ve videu pro platformu TEDtalk.

Orchideje: Z extrému do extrému

Boyce sestavil experiment, při kterém děti plnily jednoduché úkoly. Jeho tým jim přitom měřil hladinu stresu. Identifikoval tak dvě skupiny dětí. U jedné se fyzické projevy stresu během plnění úkolů prakticky neměnily. Zůstávaly relativně nízké a stabilní.

Naopak u druhé skupiny docházelo k silné stresové odpovědi, která navíc v průběhu experimentu prudce kolísala.

První skupinu psychiatr Boyce pojmenoval jako pampelišky. „Bez ohledu na to, v jakém prostředí se tyto děti pohybují je jejich stresová odpověď odolná silným výkyvům,“ vysvětluje Thomas Boyce. Těmto dětem se tak daří bez ohledu na to, v jakých podmínkách vyrůstají. A mají také méně zdravotních problémů.


Nahrává se anketa ...

Druhou skupinu tvořily vysoce citlivé děti - ty psychiatr Boyce pojmenoval jako orchideje. Pokud tyto děti pocházely ze špatných podmínek, byly na tom ze všech nejhůře a trpěly mnohem více zdravotními problémy.

Zajímavé však je, že pokud děti orchideje vyrůstaly v podporujících a stabilních podmínkách, dařilo se jim mnohem lépe. A předběhly dokonce i odolné pampelišky.

Aby děti orchideje prospívaly, potřebují milující prostředí:

„Těmto dětem se dařilo buď velice špatně, nebo velice dobře. A jejich prospívání záviselo silně na okolním prostředí,“ popisuje psychiatr Boyce.

Pampeliška nebo orchidej?

Pampelišky přežijí prakticky všude. Najdou si cestu k růstu a úspěchu. „Pampeliškové děti jsou často extrovertní, nevadí jim změny a nové situace a jejich zdraví prakticky neovlivňuje stres,“ popisuje psychiatr Boyce. Většina dětí spadá právě do kategorie pampelišek.

Mezi vysoce citlivé děti, orchideje, patří zhruba pětina dětí.

„Orchideje ve správných podmínkách budou růst a kvést, ale pod stresem vadnou a zajdou. Orchidejové děti jsou často stydlivé, raději se před novými věcmi a zkušenostmi stáhnou, mají vysoce citlivé smysly. A může se jim dařit buď hodně dobře, nebo hodně špatně, v závislosti na sociálním kontextu,“ vysvětluje Thomas Boyce.

Jak se starat o vysoce citlivé děti:

  • Orchidejové děti budou prospívat, když mají šanci být samy sebou, když jsou respektovány a mohou se projevit.
  • Mají rády rutinu, předvídatelnost, milující prostředí.
  • Potřebují rodiče, kteří oceňují lidskou rozdílnost, podporují fantazijní hru.
  • Aby prospívaly, potřebují rodiče, kteří vybalancují jejich zkušenost se strachem a nebezpečím. Tak, aby je ochránily před zkušenostmi, kde budou strachem paralyzováni, ale zároveň jim umožní naučit se strachu čelit a porazit ho

Zdroj: Thomas Boyce, TEDtalkInterview pro NPR

„Věřím, že odlišnost životních drah mě a mé sestry tkví ve faktu, že já jsem pampeliška a ona byla orchidej. A tak vystavení náročnému a často problematickému rodinnému prostředí vyslalo naše životy na dva zcela opačné směry,“ uzavírá psychiatr Thomas Boyce a doufá, že jeho teorie pomůže identifikovat ohrožené citlivé děti a včas zasáhnout tak, aby mohly dostát svému potenciálu.