Tomáš Studentík: Práci sestřiček na JIP budeme vyučovat ve virtuální realitě

Jak funguje váš start-upový inkubátor Celestinus?
Jsme technologický inkubátor zaměřený na zdravotnictví. Ten, kdo chce přispět ke zlepšení zdravotní péče a chce přitom využít své znalosti programování či 3D tisku a umělé inteligence, může se k nám přihlásit. My jsme napojeni na nemocnice jako je IKEM, fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a americkou firmu InterSystems, ta zastupuje standard systému zdravotnických dat v USA. Díky ní se můžete dostat i do USA.

Během pár měsíců dostanete nejlepší mentory, právníky a experty zdravotnický trh. Cílem je, aby z týmu, který nastoupí do inkubátoru, se do osmi měsíců stala firma s potenciálem přilákat investory. Prvotní nápad po diskuzích s experty přetavíme v zárodek úspěšného produktu nebo služby a dostane se do světa, díky tomu tady může vyrůst další úspěšný jednorožec.

Za hasicí přístroj získal cenu v Berlíně. Z českých zástupců uspěl jediný

To zní dobře… Jaké máte konkrétní projekty?
Máme nyní dvacítku týmů, jsou tam týmy, které se věnují například nácviku práce lékaře a sestry obsluhující jednotku intenzivní péče ve virtuální realitě. Přijdou absolventi, kteří místo toho, aby se učili na živých či polomrtvých pacientech, tak mají všechno nasimulované ve virtuální realitě.

No ale lze vůbec nasimulovat péči o pacienta ve virtuální realitě?
Jde všechno. Je to hodně o datech. Data ukazují hodnoty na displejích o stavu pacientů. Založené je to na simulaci reálných případů, které se v praxi objevují. Máme i tým, který analyzuje pohyb pacienta na lůžku, jestli náhodou není riziko, když se zvedne, že může spadnout, systém hned pak přivolá sestry.

Jiný tým například řeší analýzu krve a predikci možných chorob. Další týmy se věnují diabetu a prevenci onemocnění ledvin, kterými u nás trpí asi 10 % populace. Jsou to velká témata, současná technologie se mezi ně ale zatím tolik nedostala. Talent mladých studentů může pomoci při léčbě vážných nemocí, naším úkolem je tyto talenty hledat a podpořit.

Jací lidé u vás jsou?
Je to mix studentů techniky, konstruktéři a programátoři a pak často mladí medici. Absolventi mají po škole na výběr – buď mohou jít pracovat do firem, anebo přijít k nám a zkusit rozjet vlastní projekt a dostat ho co nejdříve do nemocnic do světa. Je to riziko i pro ně, ne všichni uspějí. Ale bez odhodlání bychom se nikam neposunuli.

Zapojili jste se i do inovačními institutu Prahy. Jak jste se k němu dostal?
Přes jeho šéfa Boba Kartouse, který mi o něm před rokem řekl. Nyní sedíme v Celetné 19, kde náš zdravotnický inkubátor Celestinus sídlí. Je skvělé, že Praha inovační institut má, tuto jednotku a středobod, kde inovace koncepčně i nekoncepčně mohou chaoticky vznikat. Je potřeba, až se naše děti budou rozhodovat, co v životě dělat, nezahazovaly technologie do koše. Aby se je nebály dělat. A aby se zapojily do aktivit na školách, do hubů, do podpory umělé inteligence a Praha se stala jedním z epicenter, kde se budoucnost rodí.

Kolben se učil od Edisona i Tesly, ve Vysočanech začínal v kůlně

Zdroj: DeníkTo myslíte, že se neděje?
Dosud jsme skanzen, který má pivo, turisty, golema a hudbu skladatelů, kteří jsou dávno po smrti. Praha má hospody, kavárny, architekturu, je to krásné město na obrázku a spíš pro turisty, než aby to tady vznikalo, žilo a rodila se tu budoucnost. Je škoda se tady zavřít do skanzenu.

Když se podíváme na Evropu a celý svět, tak Praha až na pár výjimek lídrem není. Epicentra inovací jsou jinde, jsou v USA, Londýně, Paříži, i Berlín je podstatně dál. Praha si stále hledá místo, musí konkurovat Varšavě, Vídni a Budapešti. Velký kus práce je ještě před námi. Díky tomu, že inovační institut vznikl a vytváří propojenou síť firem a škol, tak je to dobrý způsob, jak předhonit tady ta další města. Bez této jednotky, organizace, by to nešlo.