Terka je ale velká bojovnice. Po třech týdnech se z umělého spánku vzbudila. Nad zákeřnou nemocí dokázala zvítězit, i když to bylo za velkou cenu. Nemoc ji připravila o obě nohy od kolen dolů, o dva prsty na pravé a čtyři na levé ruce. Během následujících měsíců léčby přišla navíc řada komplikací, vypověděly jí službu ledviny.

„Mám skvělou rodinu, po celou dobu u mě byli, nevynechali ani jediný den. Mluvili na mě, i když nevím, nakolik jsem to byla schopná vnímat a hlavně je ani chvilku nenapadlo, aby to vzdali a mně také ne,“ popsala dobu, kdy ležela v nemocnici. Pomohli i kamarádi, kteří za ní chodili. „Na to, že se vzbudíte bez nohou a prstů vás samozřejmě nikdo nepřipraví. Ale jsem moc ráda, že boj s nemocí jsem zvládla a dostala jsem šanci žít dál. Každý den si říkám, že se mám pořád na co těšit. Vím, že můj život už bude jiný než dřív, ale chci ho rozhodně žít naplno,“ svěřila se.

A jak řekla, tak také udělala. Už během prvního roku udělala obrovské pokroky. Naučila se psát, chodit na protézách, v čemž jí podle jejích slov ohromně pomohlo, že sportovala, což si její tělo pamatovalo. Vrátila se také na Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, aby obhájila diplomovou práci a státnicemi zakončila své studium speciální pedagogiky a pedagogiky pro první stupeň. Když po deseti měsících řídila auto, byla šťastná, že už se zase bude moct dostat kam potřebuje, bez pomoci ostatních. To, co ji nejvíc brzdilo, ale byla nutnost jezdit třikrát týdně na dialýzu. I když si s sebou brala učení, knížka končila pod polštářem a čtyři hodiny, které tu musela strávit, prospala. Stávání v pět ráno si zkrátka vybíralo svou daň.

Táta se nechal „kuchnout“

„Můj táta je největší a nejstatečnější chlap, kterého znám. Říká, že se jde jen nechat „kuchnout“ a daruje mi tím ledvinu! Tak nám, prosím, držte pěsti, ať všechno dobře dopadne,“ svěřila se Tereza v říjnu 2018 na svém facebooku krátce před tím, než v IKEMu úspěšně podstoupila transplantaci ledviny. Život bez dialýzy byl pro ni novým důležitým začátkem.

Ještě párkrát se lékaři nad Terezou pořádně zapotili, když bojovali s infekcí v jejím těle. Ona to ale vždy snášela statečně a s humorem sobě vlastním konstatovala, že by mohli podle ní natočit další díl Dr. Hause.

Meningokok Terezce mnohé vzal, ale jedno důležité jí přinesl. Nová přátelství a podporu celé řady lidí, kteří jí pomáhali, aby mohla zase začít žít naplno, plnit si své sny a cíle a vrátit se k milovanému sportu. Se speciálními odlehčenými sportovními protézami už zvládla nejen zase začít jezdit na kole, ale i vrátit se na lyže.

Boj o život Tereza vyhrála, věřme, že teď už ji čeká jen boj o medaile. Tahle půvabná, usměvavá slečna je sice postavou drobná, ale má srdce bojovníka. A když řekla, že chce být jednou úspěšná jako několikanásobný paralympijský vítěz Jirka Ježek, jen v ženském podání, udělá pro to určitě všechno.

Více o cyklistice najdete na Deník.cz. Staňte se dnes digitálním předplatitelem a získáte zdarma e-knihu plnou cyklotras po celém Česku. Více na: predplatne.denik.cz/cyklodenik