Fotograf Cettl: Nefotím vraky aut kvůli zisku, to bych spíš vydával kuchařky

„Musíte své věci svědomitě a dlouho publikovat, dávat o nich vědět tak, aby i někdo na druhé straně světa vás měl šanci objevit. Pak musíte mít štěstí,“ dodal ústecký fotograf, který prodal své fotoknihy a kalendáře do 14 zemí světa včetně daleké Austrálie.

Během roku navštívil také Kubu a na závěr rozhovoru pro Deník prozradil, kde na světě jsou nejkrásnější ženy.

Jak se stane, že je o ústeckého fotografa zájem až v Americe?
Já jsem první fotku do států prodal před deseti lety. Před dvěma lety jsem letěl do států fotografovat jeden vzácný vůz a při té příležitosti mi bylo nabídnuto, že mohu mít v Los Angeles autogramiádu s mojí první knihou „Zátiší s vraky Tatra“. Když jsem dělal druhou knihu o vracích vojenských letadel, už jsem si snil o tom, že i mé druhé knize bych rád dopřál autogramiádu na stejném místě. A protože moji přátelé v LA jsou prostě nezmaři, zařídili mi ještě jednu autogramiádu ve velkém krásném leteckém muzeu v Chino, cca 100 km jižně od LA.

Zažil jste tam něco jiného kromě autogramiiády?
Poprvé v životě jsem strávil Vánoce jinde než doma v kruhu rodinném. Viděl jsem americké santaklausovské Vánoce, také Chanuku, ochutnal jsem bezpočet verzí na tamní vánoční koláčky a tak. Zúčastnil jsem se také srazu automobilů klubu, který si říká „Kočáry bez koní“. Jde o nejstarší automobily z počátku 20. století zhruba do roku 1930. Specifikem tohoto klubu a srazu je, že majitelé své vozy v omezené míře nadále provozují.

Co má větší úspěch, kniha se starými auty nebo s letadly?
Musím říci, že jsem byl dopředu varován, že auta jsou silnější téma a tak to prostě je. Navíc automobilům se věnuji skoro 15 let a vraky letadel byly takový můj úlet způsobený výstavním projektem na Pražském hradě. Přestože jsem věděl, že tahle knížka s letadly pro mě nebude takovým „trhákem“, jako jsou vraky tatrovek, byl to tak zajímavý projekt, že si podle mě tu knížku zasloužil. A nemůžu všechno dělat jen s obchodním kalkulem. To bych se také mohl dopracovat výsledku, že nejlepší by bylo vydat kuchařku. Já jsem rád v kontaktu se svým publikem, protože většinu mých knih nebo kalendářů prodávám sám a tak mám možnost psát si a mluvit s těmi lidmi, které to zaujalo a to je možná smysl mého konání být v kontaktu s podobnými blázny a nadšenci.

V únoru tohoto roku vás čekala velká událost. Měl jste výstavu svých fotografií z knihy „Zátiší s vraky Tatra“ na jednom z největších evropských veletrhů s historickými automobily v Evropě. Jak jste se na pařížský Rétromobile 2020 vůbec dostal?
Já musím říci, že celý život mě provází poznání, že můj úspěch vlastně stojí na několika málo zlatých lidech a tak se mi stalo, že jsem pouhé dvě knihy o tatrovkách prodal do Francie, a majitel jedné z nich se ozval, že by chtěl mít na zdi v pracovně některé mé fotografie. Dohodli jsme se, že mu je přivezu do Prahy, kam si udělal výlet a při předání u kávy mi učinil nabídku

Hlasování: Vyberte Dívku Deníku! Zde je 10 finálových krásek z Ústeckého kraje

O co šlo?
Francouzští sběratelé tatrovek chystají výstavu pro příští Retromobile v Paříži a já bych u toho mohl mít svou výstavu fotografií. Byl to splněný sen. Můj pradědeček Josef Cettl za dob secese v Paříži vystavoval své šperky, já se v mládí učil francouzsky a prostě najednou tohle. Vzal jsem to tedy vážně a pracoval na tom, aby vše klaplo.

Vaše výstavní plocha byla v samém srdci veletrhu, kolik si myslíte, že vaše snímky shlédlo lidí?
Ano, tatrovka skutečně měla jedno z nejlepších míst na autosalonu v důležitém korydoru mezi výstavními halami, kterým musel projít každý, kdo si chtěl Rétromobile projít. Takže kolem nás prošly desetitisíce lidí, převážně Francouzů, pro které je tato akce velkým motoristickým svátkem.

Jaký byl jejich nejčastější dotaz?
Ze které země tatra pochází? Nutno říci, že Francie je v tomto oboru velmi soběstačná, značku tatra si lépe vybavují, až když se připomene Rallye Paříž Dakar. A to nakonec bylo i cílem této výstavy ukázat Francouzům zajímavou a jedinečnou historii naší značky.

A co říkali přímo na vaše snímky? Máte nějakou zajímavou příhodu?
Často se ptali, jestli ty mé vraky tam stojí stále nebo zda budou někdy restaurovány. Překvapilo mě, že zájem o koupi obrazů v mých tradičně zrezivělých železných paspartách měly ženy. Když jsem se jedné ptal, proč se pro koupi rozhodla, řekla mi, že není fanda do aut ani do tatrovek, že ji to prostě oslovuje svojí atmosférou. A veselá příhoda byla, že jsem prodal knížku nějakému pánovi, který mi při placení prozradil, že má ten den narozeniny a já je ten den slavil také. Byl přesně na den o 20 let starší.

Přímo na místě jste vyprodal i zbytek knih z celkového nákladu 333 kusů. Byl o ně velký zájem? 
Vezl jsem do Paříže posledních cca 15 knih „Zátiší s vraky Tatra“. Dokonce jsem nějaké vyzvednul v obchodě v Los Angeles, abych vůbec něco na prodej měl a zmizeli poměrně rychle včetně té ukázkové, co jsem měl na stole. Tak alespoň symbolicky mohu říci, že jsem je vlastnoručně doprodal na tomto báječném místě.

Prý jste knihu prodal asi do 14 zemí světa. Kam například?
Hodně knih se prodalo u nás a v sousedních zemích v Německu a na Slovensku, poměrně dost ve Spojených státech, ale posílal jsem i do Japonska a do Austrálie. Za tyto prodeje nejspíš vděčím pozitivním recenzím v zahraničních klubových časopisech.

Tenistům někdo podpálil nafukovací halu ve Všebořicích, událost šetří policie

Na rok 2020 jste ještě vydal tři kalendáře. Představte nám je a který z nich měl největší úspěch?
Ano, tak se to loni nějak sešlo, že jsem z mnoha důvodů vydal tři tituly. Obvykle si vystačím s jedním. V Čechách se možná opět díky publicitě chytil titul „Oktávky na Kubě“. Je to asi hezký, pozitivní karibsky barevný a jistým způsobem patriotský počin. Co mě třeba překvapilo, že jsem pro Francouze do znovu vydaného kalendáře Tajemná zahrada v L. A. zakomponoval jednoho starého krásného peugeota. Opakovaně se mi dělo to, že jsem jim dal vybrat chcete kalendář jenom s tatrovkami nebo tento, kde je více aut a mimojiné i to francouzské a skoro vždy to skončilo ne dejte mi ty tatrovky.

Za poslední rok jste navštívil Kubu, USA a Francii? Kde jsou nejkrásnější ženy?
Kubánská děvčata jsou krásná a fotogenická. Je trochu těžké překonat tu kulturní, jazykovou a politickou bariéru, ale při troše štěstí vám s tím hodně pomohou. Americká děvčata se sex-apelem rozhodně netají, jen je opravdu složité, ve které společnosti se pohybujete. Na ulici byste mohli získat dojem, že všichni jsou hodně při těle, ale když se dostanete do běžných rodin, zjistíte, že to tak není. Obezitou trpí spíše určitá část populace. Ovšem teď ve Francii mě až zaskočila ta spousta krásně vysokých děvčat.

To je tou Paříží…
Je pravda, že jsem byl v Mekce módy, nejsem si jist, zda jsem se potkal se skutečným vzorkem tamních žen či spíše s určitým výběrem.

A jak jsou na tom Češky?
Ty samozřejmě vedou i v hodnocení zahraničních znalců. Já musím přiznat, že na domácím poli už delší dobu neslavím žádné zásadní úspěchy v tomto oboru, tak se mě zeptejte příště a třeba už budu zase o něco zkušenější. Ještě to rozhodně nevzdávám a pokračuji nadále ve výzkumu, pokud možno s fotoaparátem.

Město Ústí podpoří kulturní akce bezmála pěti miliony korun