Pane Čermáku, co jste předal synovi, k čemu jste ho vedl?
Hynek: U svých dětí jsem většinou na ničem netrval. Jen na tom, aby byly šťastné. Zkoušel jsem trvat na tom, aby Bořek neskončil s judem. Samotnému mi pak ale došlo, že má jiné, vlastní plány. Že žije ve svém světě a vlastní život. On dospěl poměrně brzy, už v patnácti šestnácti letech.

Bořek: Táta mi vyprávěl, že když mi bylo asi šest sedm let a jezdili jsme spolu na čundry, ráno jsme chodili do obchodu pro rohlíky. A já trval na tom, že půjdu deset metrů před ním, aby to vypadalo, že jdu sám. (smích)

Bořivoje Čermáka zpovídal v pořadu Bumcast Štěpán Kozub. Řeč přišla i na divadelní hru, ve které Bořek s otcem Hynkem hraje: 

Zdroj: Youtube

Oba jste pracovně zaneprázdnění. Co vás přiměje k tomu přibrat další roli? V pražském Divadle Bez zábradlí jste právě nazkoušeli inscenaci Koza aneb kdo je Sylvie.
Hynek: V první řadě vynikající text a vynikající obsazení. Když dostanete nabídku zahrát si s Petrou Špalkovou, pracovat na vynikajícím textu a s režisérem, jehož dobře znáte, je to nabídka, která se neodmítá.

Bořek: Vždycky jsem si chtěl zahrát s tátou nebo s mámou (herečka Daniela Choděrová, pozn. red.), ať ve filmu, nebo v divadle. Když se naskytla příležitost v podobě této inscenace, byl bych pitomec, kdybych ji odmítl. Taková nabídka už nemusí nikdy přijít.

Vzdor tomu, zvažovali jste to?
Bořek: Ano. Bylo to docela těžké. Poměrně dost dlouho jsme dumali nad tím, jestli do toho půjdeme. Nakonec jsme se rozhodli, že ano. Ale co se týče nabídek, zase tolik jich nemám. Proto beru, co přijde. Jsem otevřený všemu. Ve výsledku je pro mě cenná jak dobrá, tak i špatná zkušenost.

Pavlína Wolfová s dcerou Matildou.Ta se jedenáct let se věnovala softballu.
Pavlína Wolfová s dcerou Matildou o konfliktech: Náš vztah byl hodně kostrbatý

Vyjednávání o vašem zapojení do hry trvalo půl roku. Proč?
Hynek: Chtěli jsme probrat spoustu věcí, Bořek si to musel rozmyslet. Je nám jasné, že až odehrajeme premiéru, lidé budou říkat, že má „tlačenku“. Protože má tátu Hynka Čermáka, může hrát jeho syna v této komedii. Bořkovi to nikdo neodpáře a on se musí přichystat, že to tak bude. Svět je takový a lidé chtějí, aby to tak bylo. Mají si pak totiž o čem povídat.

My si řekli, že jim to splníme. Ale ať se přijdou podívat! Tohle na tom bylo nejtěžší. Syn je na začátku kariéry a mohlo by ho to zničit. Jsou lidé, které takové hejty psychicky položí. Zjistili jsme ale, že to není Bořkův případ.

Už jste se stačil „otrkat“?
Bořek: Žiju na malém rybníčku, jako je Ostrava, takže jsem si rychle zvykl. Hraju v Divadle Mír a první rok a půl jsem cítil poměrně tlak. Pak lidé začali řešit něco jiného. A když do Ostravy přišel hrát Josef Trojan, začali řešit jeho. (smích) Pro mě je to velká motivace, vyšlapat si cestičku sám. Dokázat nejen sobě, že na to mám, že mám právo na to, stát na jevišti vedle svého táty, který je pro mě hereckým vzorem. Doufám, že si tohle obhájím.

Bořivoj a Hynek Čermákovi se už brzy objeví v nové tragikomedii:

Věděli jste, o čem je představení Koza aneb kdo je Sylvie, když nabídka přišla?
Hynek: Věděl jsem, že hra existuje. Ale neviděl ji a text neznal. Když jsem ho četl, smál jsem se nahlas, což se mi moc nestává. Mě už totiž jen tak něco nepřekvapí. A tady jsem se nahlas smál opravdu hodně. Hned jsem věděl, že jde o perfektní komedii.

Bořek: Také jsem nevěděl, o čem hra je. Když jsem si text přečetl, zůstal jsem v šoku. Řeší se tam tolik věcí, že jsem nejdřív vůbec nechápal, co se ve hře děje. Smál jsem se, ale zároveň na mě dopadl i smutek. Inscenace je dost absurdní…
Hynek: Zkrátka není pro každého.

Lucie Bílá
Pro jisté muže má Lucie Bílá slabost. Pak ani nabitý diář není překážkou

Co byste chtěl, aby si syn odnesl z vašeho prvního společného hereckého zážitku?
Hynek: Aby si ho pamatoval, což jistě bude. Aby byl pro něj zkušeností, která ho někam dál posune a se kterou může, pokud bude hercem, dál do budoucna pracovat. To je asi nejdůležitější. Mám radost, že se podařilo mu poskytnout vhled do toho, jakým způsobem pracuji a jak myslím, že to je správné. Vnucovat mu to samozřejmě nebudu, ale pokud si ten vhled odnese, budu nadšený.

Koza aneb kdo je Sylvie
Drama zabývající se tématem mezilidských vztahů, sexuální identity a morálních otázek. Hlavním hrdinou inscenace je Martin, úspěšný architekt ve středním věku, který žije se svou ženou Stellou a synem Billym. Idylická rodina se však rozpadne, když se dozví, že Martin má milostný vztah se ženou jménem Sylvie, která je ovšem kozou.

Bořek: Zkoušení této hry pro mě bylo ohromnou masterclass herectví. Táta, Petra Špalková, Vilém Udatný jsou všichni perfektní herci. Ondra Zajíc je režisér, který jde hodně do hloubky a hercům dává neskutečnou volnost. To pro mě občas bylo těžké, protože ještě nedokážu pracovat úplně sám. Zjistil jsem, že s tátou zvládnu pracovat a vůbec ho nevnímám jako svého tátu, což je super. A také si budu odnášet jiný pohled na zkoušení. Zatím jsem se do situací nikdy tak neponořoval ani si je nepřipouštěl tolik k tělu, jako tentokrát. Myslím, že pokud se do postavy neponoříte tím co nejvážnějším způsobem…

Hynek: … psychologicky pravděpodobným…
Bořek: … tak tomu nikdo neuvěří a nebude to vtipný.