Kliknutím zvětšítePo vítězství ve výběrovém řízení na lehký tank pro československou armádu získala ČKD zakázku na stavbu svého tanku P-II, který armáda přijala pod označením LT vz. 34 (LT-34). Brzy poté byl vyhlášen další tendr, který pro ČKD znamenal zklamání. Armádě se lehký tank P-II-a nelíbil. Tentokrát slavila vítězství Škoda, jejíž tank S-II byl přijat pod označením LT vz. 35. Nicméně ČKD se přesto podařilo urvat polovinu zakázky na stavbu LT vz. 35.
Pohledem Jiřího VojáčkaSouběžně firma pracovala na tancích pro export, kde zaznamenala mnohem větší úspěch. Výsledkem práce na exportních tancích byl LT vz. 38 (LT-38), nejlepší československý předválečný tank. Výtvor konstruktérů ČKD se stal nejpočetnějším a nejznámějším československým tankem, přesto se pro Československo objevil příliš pozdě. Zatímco s ním však ČKD dobývala zahraniční trhy, Škodě se příliš nedařilo. I když se našli zahraniční zájemci o LT vz. 35, objednávky československé armády se vyvíjely špatně. V létě 1937 se objevilo obrovské množství reklamací, byly odhaleny konstrukční vady, problémem byly často i nekvalitní díly.
Rozhodnutí zrušit objednávku na 300 tanků LT vz. 35 se shodovalo s oznámením ministerstva obrany o nových požadavcích na lehký tank z 30. října 1937. Obě firmy se rozhodly podat nabídku s exportními verzemi svých tanků. Škoda představila model S-II-aR, stejný LT vz. 35, ale upravený pro Rumuny. Co se týče ČKD, ta musela postavit tank od základu. Experimentální prototyp TNH byl odeslán do Íránu, kde sloužil jako výcviková pomůcka. To bylo pravděpodobně to nejlepší, co mohlo stroj potkat, protože pokrok nestál na místě a požadavky armády také ne.
TNH nebyl zcela vyhovující, zejména pokud jde o pancéřování. S využitím existujících návrhů exportních tanků však konstrukční kancelář ČKD pod dohledem Alexeje Surina rychle navrhla úpravy, až vznikl nový tank.
Mimořádně cenné fotografie, pořízené přímo britskou testovací komisí ve Farnbourgh.
LT-38 na scéně
Vylepšený tank s indexem THN-S vstoupil do zkoušek koncem roku 1937. Celkově byla jeho konstrukce stejná jako u TNH, s některými nuancemi. Nový tank používal motor Praga TNHPS, kopii švédského motoru Scania-Vabis 1664. Nový motor dával výkon 125 koní, což bylo téměř o třetinu více než u motoru TNH. Tloušťka pancíře, 25 mm, byla na standardní úrovni lehkých československých tanků. Délka tanku vzrostla o 5 cm.
TNH-S absolvoval 550 km továrních zkoušek. Následovaly zkoušky na zkušebním polygonu v armádním areálu v Milovicích, kam tank dorazil 18. ledna 1938. Další zkoušky tanku TNH-S pokračovaly ve zkušebně u Vyškova. Tankisté, kteří jej testovali, již znali konstrukci ČKD. Zkoušeli již íránský tank TNH a byli s ním spokojeni. Nový tank se ukázal být ještě lepší. Prototyp TNH-S ujel celkem 5000 km.
Koncem března 1938 se tank vrátil do továrny ČKD v Libni, kde byl vybaven věží z LT vz. 35 s 37mm kanonem Škoda A7. Tank dostal také řadu vylepšení, která byla navržena jako výsledek zkoušek. Často se přehřívající Praga-Wilson dostal systém olejového chlazení.
Zatímco konkurenční tanky Škoda ujely od 2814 km do 3419 km a odhalily řadu nedostatků a závad, ujel do té doby tank ČKD 5584 km bez jediné vážné poruchy. Není divu, že se armáda přiklonila k tanku TNH-S. Tank byl odeslán na dělostřelecký zkušební polygon v Glboku na Slovensku, kde byl testován kanon A8. Bylo dosaženo rychlosti střelby 7 výstřelů za minutu. Konečnou podobu tank získal 1. července 1938. Do té doby dostal tank novou věž, podobnou té, která byla použita na LT vz. 34 a LT vz. 35. V roce 1938 se tank dočkal i nového střeliště.
V armádní schvalovací komisi zasedli generálové Voženílek a Netík, zastupující první, respektive druhý odbor ministerstva obrany. Výsledkem prezentace bylo jednomyslné přijetí tanku do služby komisí jako Lehký tank vz. 38, zkráceně LT vz. 38.
Mnichov
K přijetí LT vz. 38 do služby došlo v době velkého napětí mezi Německem a Československem. Přípravy na sériovou výrobu LT vz. 38 začaly v dubnu 1938, když již bylo jasné, kdo bude vítězem výběrového řízení. Dne 24. dubna předložila ČKD kalkulaci nákladů na stavbu 150 tanků, jejichž výroba měla začít v únoru 1939. Jednalo se o první várku tanků, nejméně jednou tolik jich mělo být objednáno později.
Po krátkých tahanicích o výrobní cenu byla jako místo výroby tanku vybrána továrna ČKD v Libni. Tam se stavěly i LT vz. 34 a další tanky této firmy. Továrna Praga, výrobce nákladních a osobních automobilů, dodávala motory a převodovky. Na první tanky se čekalo koncem roku 1938, ale vzhledem k rostoucímu napětí byla armáda připravena vykoupit i exportní tanky LTP, které byly určeny pro peruánskou armádu.
Po Mnichovské dohodě se tempo prací zpomalilo. Přesto první obrněné soupravy dorazily z Kladna v polovině listopadu. VHHT se s dodávkami opozdil: první komplety dorazily až koncem zimy 1939. Prvních deset LT vz. 38 bylo hotovo 15. května 1939. Neměly však výzbroj, Škoda se jako obvykle se svými dodávkami opozdila. Ať už zbraň nebo ne, tyto tanky už nemohly změnit běh dějin. Osud Československa byl zpečetěn v Mnichově na podzim 1938.
Testy ve Velké Británii
Po Mnichovské dohodě československá armáda radikálně změnila své chování. Předtím byla řada jejích vývojových kroků utajována. Nyní, když vláda věděla, že nemá smysl armádu posilovat, umožnila svým výrobcům zbraní agresivněji usilovat o zahraniční trhy.
To platilo i pro LT vz. 38, který byl podobný exportním tankům ČKD. TNH-S byl používán jako předváděcí jednotka. V továrně byl zkontrolován 11. července a ukázalo se, že 7740 km jízdy nijak výrazně neopotřebovalo jeho části. Po opravě a malé modernizaci byl tank, později označený indexem TNH-P, připraven k předvádění zahraničním zájemcům.
Jako první projevili zájem Britové. Jednání mezi společnostmi Alvis Straussler a Škoda o licenční výrobě LT vz. 35 začala v září 1938. Po zvednutí roušky tajemství však bylo jasné, že Československo má mnohem zajímavější tank a jednání s ČKD o LT-38 začala koncem roku 1938.
Dne 28. února 1939 odletělo TNH-P do Anglie. Tank byl kromě munice plně vybaven. Dodán byl do Mechanisation Experimental Establishment (MEE) ve Farnborough. Ujel 466 km, z toho 165 v terénu. Během zkoušek byl tank snadno ovladatelný a velmi obratný. I díky tomu se konečný britský verdikt jeví jako poněkud zvláštní: „Snaha vytvořit malé vozidlo s pozorovacími přístroji, které jsou chráněny před kulkami, vyústila ve stísněné vozidlo, jehož pohyblivost neodpovídá našim standardům.“
Toto hodnocení je o to zajímavější, když si uvědomíme, že britské tanky Cruiser Mk.III a Cruiser Mk.IV, které měly k TNH-P nejblíže, neměly kromě poměru výkonu k hmotnosti oproti TNH-P žádnou výhodu. Při mírně horším pancéřování byla výzbroj obou tanků slabší než u československé konstrukce a těžko je také bylo možné označit za více prostorné. Britské křižníky nadto trpěly neustálými poruchami, zatímco TNH-P šlapaly jako hodinky. Koneckonců o rok později se tyto tanky střetly tváří v tvář na bojišti u Abbeville a vše se vyjasnilo, LT-38, převzaté Wehrmachtem, porazily své lehké britské protějšky na hlavu.
Britskému angažmá LT-38 dala korunu žádost britské vojenské mise z roku 1942, když Britové znovu požádali, tentokrát Sověty, aby jim poskytli ke zkoumání jeden z kořistních PzKpfw 38(t) o kterém dobře věděli, že jde o starý dobrý československý LT-38.
Již 14. března 1938, kdy Slovensko vyhlásilo samostatnost, se konaly první vojenské přehlídky, této se zúčastnily i československé tanky LT-38
LT-38 na Slovensku
Experimentální TNH-P se po testech v Británii vrátil do Němci okupovaných Čech. V té době už bylo Slovensko formálně samostatným státem. Sériově vyráběné LT vz. 38, byly v rukou nových pánů a vzhledem k naprosté spokojenosti probíhala sériová výroba pro Wehrmacht.
V roce 1940 mělo jako německý spojenec právo na nákup určitého počtu tanků pro svou armádu Slovensko. Mezi ně samozřejmě patřil i LT vz. 38, který již nesl označení Pz 38(t) Ausf. A. Celkem bylo objednáno 10 tanků, ve slovenské armádě s původním indexem LT-38. Tanky postavené pro Slovensko byly téměř stejné jako LT vz. 38, které by postaveny pro československou armádu. Dostaly výrobní čísla od V-3000 do V-3009 a v červnu 1941 se zúčastnily invaze do SSSR. Šest z nich bylo v bojích ztraceno.
Jeden z původních tanků LT vz. 38 se dochoval dodnes. Tento tank s výrobním číslem 8 přežil válku (má i otisk sovětské protitankové pušky) a po jejím skončení byl přijat do československé armády pod indexem LT-38/37. Později byl restaurován a dnes je k vidění ve Vojenském muzeu Lešany.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
