Kliknutím zvětšíteScvrklé hlavy, jež v originální podobě představují relikvie původních obyvatel některých oblastí jihoamerického kontinentu, se po staletí prodávaly jako exotické upomínkové předměty, používaly se jako rekvizity v divadlech a nejrůznějších kabinetech hrůz, objevovaly se ve filmových hororech a sloužily jako lákadlo za výlohami obchodů s kuriozitami.
A právě proto, že jich tolik sloužilo jinému účelu, než jen vědecky zaměřenému zkoumání kulturních artefaktů původních jihoamerických národů, nebylo po dlouhá léta možné určit, které hlavy jsou vlastně opravdu autentické a které představují falza, vyrobená jen za účelem výdělku z prodeje senzacechtivým kupcům. To by se však nyní mělo změnit.
Která hlava je pravá a která falešná?
Vědecký tým složený z výzkumníků ekvádorské soukromé univerzity Universidad San Francisco de Quito a kanadské vysoké školy Western University and Object Research Systems představil experimentální práci, díky níž by měli antropologové konečně získat nástroj, schopný s vysokou pravděpodobností rozlišit, které scvrklé hlavy jsou pravé a které falešné. Výzkum publikoval odborný titul Plos One a informuje o něm Science Alert.
Klíčové rozdíly, oddělující ceremoniální scvrklé hlavy od komerčních, jsou vědci schopni odhalit pomocí různých rozlišení rentgenových skenů hlav, při nichž se zaměřují na detaily v řezech, anatomii a šití.
Proč vlastně trvalo tak dlouho, než se na nějakou metodu rozlišování pravých a falešných hlav přišlo? Je potřeba zdůraznit, že celá kultura uchovávání scvrklých hlav je poměrně tajemná a není o ní příliš písemných záznamů. Ústní zprávy jsou přitom často protichůdné.
Podle některých názorů byla tato pochmurná pohřební praxe výhradně doménou Chívarů, přírodního národa obývajícího původně Ekvádor a Peru. Podle jiných se vztahuje i na další jihoamerické kultury, hovořící některým z řady blízce příbuzných jazyků. Etnohistorikové odhadují, že hlavy se tímto způsobem uchovávaly až do 16. století, a to se záměrem uvěznit duši jedince.
Mnozí si také původně mysleli, že Chívarové uplatňovali tento drasticky vyhlížející zvyk jen na své nepřátele, jimiž byli například amazonští Ačuárové, ale podle současných představitelů chívarských kmenů se stejným způsobem konzervovaly i hlavy respektovaných vůdců komunity.
Porovnání velikosti scvrklé hlavy s normální lidskou lebkou
Jak vzniká skutečná scvrklá hlava
Právě kvůli chybějícím jasným záznamům o tom, proč nebo jak byl rituál původně prováděn, bylo dlouho tak obtížné najít odpovědi na všechny otázky. Určitého širokého konsensu ohledně základních kroků ceremoniálního vytvoření scvrklé hlavy se však vědcům přece jenom podařilo dosáhnout. Jste-li výrazněji citliví, bude dobré následující řádky přeskočit.
Hlavy se obvykle uřízly u kořene krku, navlékly na vinnou révu nebo hodily do proutěného koše, a tímto způsobem byly přepraveny ke zpracování. Kůži na hlavě rozřízl preparátor bambusovým nožem nebo ostrým kamenem, načež vypreparoval z hlavy lebku a hodil ji do řeky.
Kůže se následně vařila až dvě hodiny, čímž došlo k jejímu mírnému smrštění a současně k likvidaci všech mikrobů. Poté bylo třeba obrátit kůži naruby obličejem dovnitř a odškrábat z jejího vnitřku co nejvíce pojivové tkáně. Oči byly zašity palmovými vlákny z palmy Astrocaryum chambira a všechno se zase otočilo zpět lícem ven.
Následně preparátor sešil dalšími vlákny ústa (případně je překryl bambusem), stejně tak sešil i všechny případné další řezy a vyplnil vnitřek hlavy horkými kameny, které napomáhaly dalšímu smrštění. Nakonec dovnitř nasypal horký písek, jímž pečlivě vyplnil každý kout a skupinu, a celou hlavu vysušil. Následně ji zavěsil na tyč.
Jak se scvrklé hlavy vyrábí:
Obchoduje se s nimi již přes 200 let
Těžko říci, co asi zažívali první průzkumníci a misionáři při prvních kontaktech s přírodními kmeny, když spatřili před jejich vesnicemi tyto ponuré totemy. V každém případě ale už od počátku 19. století Chívarové i Ačuárové začínali s evropskými osadníky čile obchodovat a jedním z žádaných artiklů byly právě i scvrklé hlavy.
S rostoucí poptávkou po nich – a s vysokými cenami, jež za ně byli kupci ochotni platit – se rychle vynořila myšlenka vyrábět je jednodušeji a ve větším množství, a tedy ne nutně z původního materiálu. Trh tak začala zaplňovat falza vyrobená z vepřové kůže nebo z opičích či lenochodích hlav, upravených do podoby lidského obličeje.
Jenže kromě těchto jednoduše identifikovatelných podvodů se speciálně pro komerční užití začaly zpracovávat i některé skutečné lidské hlavy, dokonce byly zaznamenány případy, kdy je falzifikátoři za tímto účelem kradli nebo pod rukou vykupovali přímo z piteven. A v takovém případě se již komerční výrobek od ceremoniálního předmětu rozeznává daleko hůř.
Vědecký tým, který představil novou metodu, řeší tento problém pátráním po známkách falšování ve tvaru anatomických rysů, v délce a hustotě vlasových vláken a ve způsobu skládání kůže, přičemž používá rentgenové CT skeny. Svou metodu otestoval na hlavě, která se dostala do sbírek kanadského muzea Chatham-Kent Museum v Ontariu ve 40. letech 20. století. Došel k závěru, že jde skutečně o lidskou hlavu, ale předmět pravděpodobně nebyl vyroben pro ceremoniální účely.
„Pochopení historie každé jednotlivé scvrklé hlavy nejenže dává antropologům prostředek ke studiu etnografie původních obyvatel Jižní Ameriky, ale vrací také trochu důstojnosti spoustě lidských ostatků, jež byly kdysi kupovány a prodávány jako pouhé kuriozity,“ uzavírá Science Alert.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
