Se změnami ročních období je obloha každoročně svědkem velkého stěhování národů. Ptačích. Tažní ptáci dokážou uletět ohromné vzdálenosti.

Jak vysvětluje mluvčí České společnosti ornitologické (ČSO) Věra Sychrová v dalším díle seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí, ptákům k takovým výkonům dopomáhá hned několik věcí. „Různé ptačí skupiny mají různé strategie, jak dlouhou a strastiplnou cestu překonat. Ve zvládnutí dlouhého letu jim velmi pomáhá jejich anatomie, tedy dokonalé přizpůsobení těla na let, vítr a vzdušné proudy,“ shrnula. 

U stěhovavých ptáků je třeba rozlišovat dvě velké skupiny.

„Jsou to migranti na krátké vzdálenosti, zpravidla migrují stovky kilometrů, nejčastěji na jih Evropy nebo do severní Afriky, a migranti na dlouhé vzdálenosti. Ti podnikají tisícovky kilometrů dlouhé přesuny do subsaharské Afriky, často s dlouhými přelety přes Středozemní moře a Saharu. Sem patří čáp, kukačka, vlaštovka, rorýs,“ nastínila Sychrová.

close 100 otázek a odpovědí info Zdroj: Deník zoom_in 100 otázek a odpovědí Také vás trápí nějaká otázka, na kterou jste vždy chtěli znát odpověď? Pošlete nám ji na adresu 100otazek@denik.cz.

Jejich způsob přesunu určuje jejich tělo. „Velcí ptáci (například čápi a dravci), kteří kvůli šetření energie využívají plachtění, potřebují k letu teplé vzdušné proudy. Ty se tvoří pouze nad pevninou za pěkného počasí. Chladné a deštivé počasí přečkávají na migračních zastávkách, kde zatím doplní zásoby energie na další cestu. Aktivně létající ptáci, převážně drobní pěvci, mohou táhnout v noci i ve dne. Často létají v noci a v hejnech, která představují určitý stupeň ochrany a efektivnější využívání zdrojů. Někteří ptáci při letu tvoří formace, například létání ve tvaru V: šetří tak energii. V průběhu letu se ptáci na pozicích střídají,“ vysvětlila mluvčí ČSO.

Velkou roli v tom, jakou vzdálenost je pták schopen uletět, hraje i tvar křídla. „Dálkoví migranti mají křídlo špičaté, dlouhé, oproti kulatějšímu a kratšímu křídlu ptáků, kteří létají pouze na krátké vzdálenosti,“ zmínila Sychrová. 

Rorýs rekordman

Vynikajícím příkladem pro vysvětlení letu stěhovavého ptáka je rorýs obecný. Ten se řadí mezi rekordmany. Za rok nalétá přes čtvrt milionu kilometrů. „Rorýs obecný většinu roku tráví ve vzduchu, aniž by dosedl na pevnou zem. V letu loví, páří se i odpočívá. Jediným důvodem, proč sestoupí na pevnou zem, je období hnízdění, od května do července,“ nastínila mluvčí ČSO.

A jak to dokáže? „Má aerodynamický tvar těla, velmi krátké a drobné nohy, úzká velmi dlouhá srpovitá křídla s tvrdými pery a zároveň dokonalou techniku letu - střídá mávání křídel s dlouhým plachtěním naprosto bez mávání, čímž efektivně šetří energii a může létat velmi dlouho, dokonce by to dokázal i nepřetržitě,“ zdůraznila Sychrová.

close Dospělý rorýs obecný. info Zdroj: Wikimedia Commons, sneckl, CC BY 4.0 zoom_in Dospělý rorýs obecný

Z hnízdiště v Evropě na zimoviště rorýsů v jižní Africe je to zhruba devět tisíc kilometrů. Během cesty rorýs „spí“. „Funguje to tak, že vystoupá až tři kilometry vysoko a pak usne a klouzavým letem pomalu sestupuje či plachtí. Prakticky je to tak, že 'vypne' jednu polovinu mozku, zatímco druhá koordinuje základní pohyby a hlídá případné predátory,“ vysvětlila Sychrová.