Odborníci upozorňují, že se nejedná o žádné souhvězdí, ale asterismus, tedy výraznou skupinu hvězd, která ale nepatří mezi 88 oficiálních souhvězdí. Portál wikipedie uvádí, že asterismy mohou sloužit jako pomůcka při vyhledávání méně výrazných souhvězdí nebo jejich částí.
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE:
Vega je nejjasnější
Altair je slabší
Deneb je bílý veleobr
Navigační hvězdy
Asterismus Letní trojúhelník je tvořený hvězdami Deneb, která se nachází v souhvězdí Labutě, Vega, najdeme ji v souhvězdí Lyry, a Altair, jenž je součástí souhvězdí Orla. Letní se mu říká proto, že je nejlépe pozorovatelný v létě na severní polokouli.
Video: How to find the Summer Triangle Asterism - Jak najít asterismus Letní trojúhelník:
Tyto hvězdy tvoří podle webu, zabývajícího se astronomií Astronomy, téměř pravoúhlý trojúhelník s pythagorejským poměrem stran 3:4:5. V létě je Vega prakticky v nadhlavníku a trojúhelník směřuje k jihu, na podzim a začátkem zimy je pozorovatelný na západní obloze. „Letní trojúhelník bývá velice dobře viditelný od června,“ informuje astronomy.net.
Vega je nejjasnější
Nejjasnější hvězdou v trojúhelniku je Vega (0,03 mag), nepočítáme-li Slunce. Je pátou nejjasnější hvězdou na obloze a po Siriu a Arcturu je to třetí nejjasnější hvězda pozorovatelná na severní polokouli. Vega je docela mladá hvězda se stářím okolo 400 miliónů let a nachází se od Země ve vzdálenosti 25 světelných let.
Vega je jednou z nejstudovanějších hvězd. Autoři knihy Daguerrotypie: Technologie devatenáctého století a moderní věda, kterými jsou M. Susan Barger a William B White píší, že Vega byla po Slunci první hvězdou, která byla vyfotografována a bylo pořízeno její spektrum.
Altair je slabší
O něco slabší je Altair, 0,77 mag, což z něj činí dvanáctou nejjasnější hvězdu noční oblohy. Podle textu Pavla Svozila na webu Hvězdárny Vsetín je nejjižnější a tedy nejhůře pozorovatelnou hvězdou trojúhelníku. Od Země je vzdálen 16,7 světelných let.
Letní trojúhelník:
Altair tak patří k těm nejbližším okem viditelným hvězdám ve vesmíru. Podle odborného webu Science má Altair velkou rychlost rotace, její rychlost na rovníku je přibližně 286 kilometrů za sekundu.
Dle výzkumů dalekohledu Palomar Testbed Interferometer není Altair kulatý, ale vlivem velké rychlosti rotace má tvar silně zploštělého elipsoidu.
Nahrává se anketa ...
Deneb je bílý veleobr
Na rozdíl od ostatních dvou hvězd je Deneb od Slunce opravdu daleko, asi 1 500 světelných roků. Je to bílý veleobr, patří k nejzářivějším hvězdám oblohy, protože je 80 000krát jasnější než Slunce. A kdyby byl od Slunce stejně daleko jako Vega, byl by 16krát jasnější než planeta Venuše a bylo by jej možno pozorovat i ve dne.
Zdánlivá jasnost Denebu podle odborného portálu Treking činí 1,25m a je tak osmnáctou nejjasnější hvězdou noční oblohy.
Název deneb je podle wikipedie arabského původu a znamená ocas. Hvězda je prototypem proměnných hvězd typu Alfa Cygni, tedy hvězd, které jsou proměnné, vykazující podle studie Nonradial Pulsation (Universität Wien, 2010) neradiální pulzaci.
To znamená, že některé části povrchu hvězdy se smršťují a ve stejném okamžiku se jiné části povrchu rozpínají. Na wikipedii se lze také dočíst, že periody pulzací jsou od několika dnů do několika týdnů. Mezi nejznámější veleobry patří ještě hvězdy Polárka, Betelgeuze, VV Cephei, Rigel nebo V354 Cephei.
Všechny tři hvězdy tvořící Letní trojúhelník patří mezi 57 tradičních navigačních hvězd.
Navigační hvězdy
Jsou hvězdy, které jsou za pomocí sextantu používány v astronavigaci. Celkem se jich používá padesát sedm, plus Polárka, pro něž jsou v nautických tabulkách publikovány efemeridy, čili je známa jejich zdánlivá poloha na obloze v určitém čase, obvykle jako rektascenze a deklinace.
Přestože se dnes používají počítačové programy, které jsou k dispozici i na internetu, například na odborném webu Nauticalmanac, případně i jejich výstupy, stále se vydávají seznamy v podobě tabulek. Ty jsou náplní námořních almanachů, ze kterých je asi nejznámější ten vydávaný Her Majesty's Nautical Almanac Office (HMNAO, součást United Kingdom Hydrographic Office) a to už od roku 1767.
Dnešní Nautical Almanac je vydáván ve spolupráci UKHO a USNO (US Naval Observatory). Kořeny amerického almanachu podle wikipedie sahají k Bowditchovi. Nathaniel Bowditch (1773 – 1838) byl raným americkým matematikem, známým pro svou práci na oceánské navigaci.
Už z Babylónie a od Ptolemaia
U každé z 57 navigačních hvězd se uvádí Side Hour Angle a Declination. Pomocí těchto údajů lze určit polohu substelárního bodu na Zemi a následně vypočítat polohu.
„Historické tabulky efemerid jsou známy už z Babylónie a od Ptolemaia, z arabské astronomie vycházely tzv. Toledské tabulky ve 12. století. V roce 1554 publikoval Johann Stadius tabulky založené na Koperníkově heliocentrickém modelu, ale standardem na několik set let se staly až tzv. Rudolfinské tabulky z roku 1627 vypočítané Johanem Keplerem,“ píše wikipedie.
Také existuje jarní a zimní, i šestiúhelník
Kromě Letního trojúhelníku ještě existují Jarní trojúhelník (tvoří jej hvězdy Regulus, Spica a Arcturus), Zimní trojúhelník (tvoří jej hvězdy Sirius, Prokyon a Betelgeuze) a Zimní šestiúhelník, který paradoxně tvoří sedm hvězd.
Dvojice hvězd Kastor a Pollux totiž pro svoji blízkost na obloze představují jen jeden jeho vrchol. Dále jsou v něm Aldebaran (Souhvězdí Býka), Capella (Souhvězdí Vozky), Prokyon (Souhvězdí Malého psa), Sirius (Souhvězdí Velkého psa) a Rigel (Souhvězdí Orionu). Prokyon a Sirius jsou zároveň do dalšího asterismu, a sice zimního trojúhelníku.