Jeho tvorba zahrnuje výjevy z přírody, zvířata a lidské postavy věrné své předloze. „Inspiraci čerpám z běžného života a věcí kolem sebe,“ říká autor.

Kovářství se věnuje osm let. V rodině otce a dědečka, uměleckých sochařů, měl k umění blízko. „Děda mi proto poradil, že bych mohl zkusit kováře, a tak jsem se jím vyučil. Asi se nedá říct, že by mě chladný kov nějak zvlášť přitahoval, spíše mám radost z hotového výrobku. Pocházím ale z Vítkovic, kde je železo tradicí a jakýmsi symbolem, proto jsem mu věrný,“ zamýšlí se Rybička.

Ve vítkovických slévárnách pracuje jako strojní kovář, vyrábí nástroje slévačům. Dělá rovněž užitkové věci, jako jsou mříže, brány nebo ploty. „Uměleckou tvorbu mám jako vedlejší činnost. Myslím, že bych se jí dokázal uživit, nicméně ji na plný úvazek nedělám. Do budoucna bych se jí ale chtěl věnovat více,“ prozrazuje.

Zhotovení postavy nebo plastiky trvá Rybičkovi zhruba týden. Ze železného plechu kuje a tepá jednotlivé části, dokud není výrobek hotový. Poté ho vyleští a nalakuje. Umělecké věci zhotovuje většinou do interiéru. Když dělá plastiky do zahrad, musí se natřít syntetickou barvou a patinou, aby nezrezivěly. „Z posledních výtvorů si asi nejvíce cením Vodnáře a trofeje, kterou jsem dělal pro bowlingový turnaj,“ říká umělec.

Zájemci si mohou díla Jana Rybičky prohlédnout v karvinské Galerii Pod Věží až do 25. dubna.

Jan Olšar