S člověkem moudrým a zkušeným, skromným a pracovitým, s dobrým člověkem, kamarádem, kolegou. Takovým byl bezpochyby malíř a grafik Edgar Baran, který se do paměti obyvatel našeho města se zapsal především svými akvarely. Letos 14. ledna nás opustil ve věku 73 let.
Baranova malířská i grafická tvorba byla velmi úzce spjata s rukopisem i technikou jeho otce, Otakara, známého malíře moravskoslezského regionu. Právě rodinná tradice měla velký vliv na jeho výtvarné vyjádření. Otec vedl synovy první krůčky při odhalování tajemství kresby, malby i grafických technik a vedle školního vzdělání měl na Edgarovu tvorbu snad nejvýznamnější vliv. Svou malířskou duši však Edgar rozvíjel v jiném pojetí, ačkoliv se technikou i náměty inspiroval tvorbou svého otce, technicky vyzrál a byl u něj vidět generační posun.
Velmi rád se brouzdal krajinou za ranního rozbřesku, v pravé poledne stejně jako při západech slunce a zachycoval ji v neopakovatelné každodennosti. Lákaly ho lesklé hladiny jezer a řek, klidná místa nedotčené přírody, rybníky a rybáři, kostelíky i historická zákoutí. Všechny tyto náměty maloval s lehkostí, vlastním koloritem, viděním i cítěním. Na své cestě za výtvarným uměním došel velký kus cesty. Vystavoval na desítkách samostatných i kolektivních výstav po celé naší vlasti.

Parazol a Artklub
Byl absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti, kde studoval u Karla Hofmana, Vladimíra Hrocha a dalších znamenitých tvůrců a pedagogů. V 60. letech minulého století se stal členem seskupení Deštník, v karvinském nářečí “Parazol“. Členové této skupiny udržovali i nadále přátelské kontakty a scházeli se dlouhá léta.
V letech 2000-2007 se stal jedním ze zakládajících členů výtvarného sdružení Artklub Karviná a zasazoval se o to, aby město Karviná vytvořilo vlastní regionální galerii. Pravidelně se účastnil výstav a téměř do poslední chvíle jsme ho mohli vidět na společných setkáních karvinských výtvarníků a na výstavách ve všech galeriích města.
Je nutné poznamenat, že ačkoliv Edgar musel překonávat těžké životní překážky, především v posledních letech svého života, zůstával optimistou, protože měl doma nádherné rodinné zázemí a jeho manželka a dnes už i dospělé děti mu byly vždy oporou.

Malíř v továrně
Velmi významnou kapitolu v jeho životě sehrála práce v závodě NHKG v Karviné, kde zastával práci propagačního pracovníka. Do „Jäkla“, jak se závodu na Karvinsku říkalo, byl přijat v roce 1958 a setrval zde až do svého důchodu v roce 1998. Za tu dlouhou dobu poznal spoustu dobrých kolegů a kamarádů a vždy si vážil jejich těžké práce.
Je třeba dodat, že také vedení firmy „ Jäkl“, dnes ArcelorMittal Tubular Products Karviná, si velmi váží práce svého propagačního výtvarníka, malíře i grafika v jedné osobě, který ačkoli již před několika lety opustil brány závodu, zanechal za sebou jako umělec i člověk nesmazatelné stopy a rád se do “svého závodu“ vždycky vracel.

Jeho stopy nezmizí
Co dodat? Malíř a grafik Edgar Baran se nesmazatelně zapsal do paměti všech výtvarníků a kamarádů, kteří ho osobně znali, jako skromný a pracovitý, přátelský člověk. V pamětích rodáků a vlastníků jeho tvorby zanechal bezpochyby trvalé stopy díky svému umění, které s láskou a zaujetím po celý svůj život neúnavně vytvářel. Zachytil pro nás mnohá zákoutí, která dnes ji nemůžeme vidět, ale co je důležité, naučil nás pohlížet na těžce zkoušenou průmyslovou krajinu s láskou a vlastním viděním krásy tam, kde pro mnohé z nás neexistuje.

GRETA SARTORISOVÁ, výtvarnice, členka Artklubu