Po ročním čekání se jej fanoušci konečně dočkali. Hvězdou hudebního festivalu Dolański Gróm byl vedle třinecké rodačky Ewy Farne i skotský zpěvák a kytarista Ray Wilson.

Přestože už více než 20 let kráčí po sólové dráze, do povědomí fanoušků i hudebních odborníků se dostal díky svému tříletému angažmá v legendární art rockové kapele Genesis, kde v letech 1996 až 1998 dočasně nahradil Phila Collinse. Z roku 1997 pochází také deska s názvem Calling All Stations, kterou s kapelou nazpíval. A jak mohlo poslední srpnový pátek v Karviné slyšet asi 2500 hudebních fanoušků, nevedl si vůbec špatně.

Ray Wilson na Lodičkách v Karviné.Ray Wilson na Lodičkách v Karviné.Zdroj: Deník/Tomáš Januszek

Na své působení v Genesis také dvaapadesátiletý muzikant zavzpomínal v krátkém rozhovoru, který poskytl Deníku a Glosu v pátek před karvinským vystoupením, kam dorazil z polské Poznaně, kde nyní žije. Když na Lodičky dorazil z hotelu na Zámečku v Petrovicích, trochu ho zaskočil chlad, ale na koncert se těšil i tak.

Je to asi 20 let od vydání alba Calling All Stations. Co se za tu dobu změnilo?

Je to dlouho, už 24 let. Za tu dobu se toho dost událo, hodně jsem toho zahrál a taky napsal. Když jsem ukončil spolupráci s Genesis a vydal se na sólovou dráhu, byl jsem mnohem spokojenější. Už jsem se tak moc necítil jako součást nějakého stroje, který musí neustále šlapat.

Ale to album bylo povedené, souhlasíte?

Album je to skvělé, o tom žádná. Dokonce z něj hrajeme některé songy, i dnes je budeme hrát. Co se týče čistě hudební stránky toho alba, tak je vážně perfektní.

V Karviné na Lodičkách se konal 11. ročník česko-polské hudební přehlídky Dolański Gróm. Hlavními hvězdami byli Ewa Farna a britský zpěvák Ray Wilson.
Ewa Farna a Ray Wilson roztančili karvinské Lodičky na Dolańském Grómu

Jaké to pro vás bylo se v osmadvaceti letech postavit na jedno pódium mezi hvězdy formátu Genesis?

Rozhodně bylo skvělé přidat se k Peteru Gabrielovi a Philu Collinsovi. Na druhou stranu, když už se k tomu dostanete, je to práce jako každá jiná. Musíte se s tím sžít a soustředit se na hraní. Nesmíte si to tak brát. Během těch společných let jsme si museli zvyknout na drobné odlišnosti v naší práci. Každý má svůj styl práce. Já osobně jsem spokojenější s těmi songy více teď, než jsem byl dříve. Chce to čas, aby si to sedlo.

Jak jste se vyrovnával s tím, že zpíváte jiné než vlastní věci? Koneckonců fanoušci dodnes na vašich koncertech chtějí slyšet hity Genesis…

Byly songy, které vznikly tak nějak přirozenou cestou a dobře se mi hrály, jako The Carpet Crawlers nebo Mama. Naproti tomu skladby typu Invisible Touch jsem tehdy úplně neměl v oblibě a nehrály se mi dobře. Musel jsem ale dělat svou práci, a přesto je zahrát, jak nejlíp jsem uměl. Ano, fanoušci chtějí, aby tyto ikonické songy na koncertech slyšeli. Takže, jak říkám, úspěch je vždycky někde uprostřed a musíte skloubit to, co chcete a to, co musíte. V současnosti už dělám jen to, co chci, takže jsem spokojený.