Obonete Ubam je česko-nigerijský podnikatel, právník, spisovatel, tradiční kmenový náčelník a nositel afrického šlechtického titulu „Obong Emem“. Narodil se v Bruntálu, poznal život v České republice i v Nigérii. Hodně cestoval, má rodinu v Africe a přátele po celém světě, ale vždy se cítil Čechem. Jako jeden z prvních začal používat pro potomky českých a afrických rodičů termín afročech. Jeho současným domovem je Španělsko. Když v říjnu 2022 přijel do rodného Bruntálu na rodinnou oslavu, poskytl Deníku rozhovor.

Většinu roku žijete ve Španělsku u moře, kde také pracujete a podnikáte. Jak často se dostanete do rodného Bruntálu?
„Naposledy byla příležitostí k návštěvě Bruntálu listopadová autogramiáda mé knížky Náš černobílý svět.Potom ještě v létě 2022, když byly oslavy 75 let gymnázia v Bruntálu. Jednou nebo dvakrát ročně se do Bruntálu vracím. To je tak akorát. Čtvero ročních období mě moc netáhne. Ve slunném Španělsku v teple u moře se cítím nejlíp. Věnuji se tam nemovitostem a poslední dobou je pomáhám vyhledávat a pořizovat hlavně českým klientům. Mnozí z nich jsou dokonce původem z Bruntálu, takže se, s nadsázkou, můžu pyšnit založením první bruntálské komunity v Malaze. Jinak mě Podzimní plískanice ani zimní lyžování v Jeseníkách moc neoslovily. Naučil jsem se lyžovat, takže ty obvyklé zážitky zimního sportování mám zvládnuté, ale nemusím v tom dál pokračovat.“

České vydání knihy Obonete Ubama z Bruntálu Sedm let v Africe provázel slogan: „V socialistickém Československu byl příliš černý, v Nigérii zas příliš bílý.“ Už se chystá vydání angličtině.
Obonete Ubam, syn afrického krále z Bruntálu nabídne svůj příběh světu

Vaše autobiografická kniha Sedm let v Africe nese podtitul Příběh českého syna nigerijského krále. Dětem vyprávíme pohádky jak pan král měl syny nebo princezny, a z hodin dějepisu známe starobylé aristokratické rody Evropy. Jak ale uchopit váš statut syna afrického krále? Na to čeští čtenáři asi nejsou připraveni. Dokážou Češi pochopit fungování aristokracie v africké kultuře a společnosti?
„Na úvod musím říct, že si vážím každého, kdo mezi svými předky hledá někoho důležitého a současně na sobě pracuje, aby neudělal jménu svého rodu ostudu. Vždycky se mi z toho orosí čelo, když mám vysvětlit někomu dalšímu co znamená být potomkem afrického krále. Pro mě samotného bylo hledání této identity velmi složité. Mám pocit, že se mi nepodařilo úplně dovysvětlit význam titulu Obong v africké společnosti. Před víc jak sto lety to znamenalo totéž co král. Obong je stejný král, jaké známe z Evropy. Šlechtické tituly u nás byly dávno zrušeny, takže dnes už na nich nezáleží. Jsem v podstatě v podobné situaci, jako třeba kníže Schwarzenberg, jehož předkové vládli českým zemím. V Británii, kde je monarchie stále aktuální a mají koloniální zkušenost, budou můj původ vnímat jinak. Britští šlechtici po staletí jezdili na expedice do Afriky, aby tam jednali se svými protějšky. Osobně se setkávali s africkými králi a náčelníky s různými tituly, takže jejich postavení v hierarchii společnosti dobře znali. Proto jsou Britové schopni tituly afrických velmožů nějak zařadit do své zkušenosti. Na rozdíl od Čechů.“

Obonete Ubam je známý jako první Afročech v armádě ČR. Díky svému česko-nigerijskému původu zjistil, jaké je to být mulatem v Česku i Čechem v Africe. Vyrůstal v Bruntálu, kde představí
29. 3. svou autobiografickou knihu Sedm let v Africe.
Obonete Ubam z Bruntálu je syn afrického krále a literát

Dnes se cítíte doma ve Španělsku, a do Bruntálu se dostanete jednou nebo dvakrát ročně. Jak často navštěvujete svůj další domov v Africe?
„Od doby, kdy jsem po sedmi letech odjížděl z Nigérie, jsem se už dost posunul jinam. Tehdy tam bylo šílené internetové připojení a odesílání mailu zabralo několik hodin. Dnes díky rychlému internetu jsem v každodenní komunikaci s každým, kdo je v Africe důležitý pro mou nigerijskou rodinu a pro mé podnikání. Plánoval jsem tam cestu už v roce 2020, ale pandemie mi to zhatila. Ani letos nestíhám, protože se mi nahromadila práce, ale věřím, že příští rok mi to vyjde.“

Do Bruntálu jste tentokrát přijel slavit významné životní jubileum ve své rodině. Jste také do Afriky zván na podobné rodinné události?
„Shodou okolností jsem zrovna teď měl být na pohřbu svého afrického strýce, který byl vážený náčelník klanu a vesnice, odkud naše rodina pochází. Poslal jsem tam svého zástupce. Bude vybavený obálkou a dobrým koňakem, aby rodině zesnulého projevil úctu a soustrast mým jménem. Je to běžný postup, když se nemohu zúčastnit osobně. Dělal jsem to také na svatbách svých sester, že jsem tam vyslal svého oficiálního zástupce.“

Obonete Ubam na obalu knihy Sedm let v Africe
Africký kmenový náčelník Ubam pochází z Bruntálu

Vaše knihy mají nejen hodnotu dokumentu, ale také literárně jsou na dobré úrovni. Jak se rozvíjel váš vztah k literatuře?
„Psal jsem už na škole slušné slohovky a hodně jsem četl. Zásadní literární zkušeností pro mě byl až proces vzniku knihy Sedm let v Africe. Měl jsem toho napsáno už opravdu hodně, když jsem natrefil na schopného redaktora. Ten mi vysvětlil, že moje kniha sice má potenciál, ale jistě ji dokážu napsat ještě líp. To znamená, že nejdřív musím tu svou bychli zkrátit. Celkově jsem na té knize pracovat pět let. Z toho jsem tři roky produkoval jen samé plevy, které skončily v koši. Najednou z 550 stránek bylo 120, ale hutných, za které se nemusím stydět. Asi mám určitý talent, ale stejně důležitý byl pro mě schopný editor, který dílo nepřepisoval, ale trochu přeházel kapitoly a vyházel přebytečnou vatu.“

Sedm let v Africe je silný autentický příběh. Neozval se vám už někdo kvůli možnosti zfilmování?
„Stále čekám. Uvidíme. Už jsem to téma nezávazně konzultoval s režisérem Václavem Marhoulem, který dělal kmotra jedné mé knížky. Podle jeho slov by to musel být mezinárodní film s obrovitánským rozpočtem na exteriéry. To by se ale z knížky nejdřív musel stát všeobecně známý bestseler, aby se o tom dalo reálně uvažovat. O hledání identity dnes mluví kde kdo, takže se z toho tématu snadno stane klišé. Dnes nelze předem odhadnout, zda by to zrovna v mém případě mohlo diváky zajímat.“

Na autogramiádě v rodném Bruntálu představil Obonete S. Ubam svou knihu Náš černobílý svět a svou partnerku Moniku Ben Thabetovou, Kniha rozhovorů s deseti afročechy je o afrických kořenech a splněných snech.
Tvarůžková, Koranteng a další. Zpovědi Afročechů sepsal O. S. Ubam z Bruntálu

Vaše poslední knížka nese název Náš černobílý svět. Formou rozhovorů představuje úspěšnou generaci afročechů, kteří se prosadili ve svém oboru. Mezi deseti osobnostmi jsou například zástupci televizního zpravodajství Rey Koranteng a Zuzana Travůžková, ale také lidé z oblasti sportu, kultury, vědy a podobně. Jste zřejmě první, kdo se pokusil v jejich životopisech hledat něco jako společného jmenovatele. Otázkou je, zda by tyto osobnosti stejně otevřeně hovořily o svém soukromí s jiným autorem, který nemá osobní zkušenost s tím, jaké je to být Afročechem.
„Mnozí z afročechů, které jsem představil v rámci knihy Náš černobílý svět, měli podobnou životní zkušenost. Skočili se podívat do Afriky, a něco důležitého si při tom uvědomili o sobě i o světě. Je to těžko sdělitelná osobní zkušenost. Na otázky typu „už jste se někdy setkali s rasismem“ mnozí už v minulosti odpovídali jiným novinářům. Já sice mám stejnou nebo podobnou zkušenost, ale přesto pro mě bylo těžké se jich na to ptát. Zejména u mužů jsem nevěděl jak na to, aby začali vzpomínat a odpovídat trochu konkrétněji. Muži se snaží se ctít pravidlo chlap nebrečí. Není v jejich přirozenosti postěžovat si. Ženy v tomto ohledu byly otevřenější. Jsou víc zvyklé sdílet své starosti i radosti s ostatními.“