„Ptal se mě, jak to, že se na Ostravsku pořád nic neděje, a jestli půjdou horníci do generální stávky. Řekl jsem mu, že Ostravsko je jako parní válec. Že přikládáme, jak můžeme, děláme mítinky a besedy se studenty, že tlak roste, a že až se ten kolos rozjede, nikdo ho nezastaví,“ líčí Ladislav Vrchovský svůj první rozhovor s pozdějším prezidentem.

Ladislav začal organizovat stávkový výbor na Dole Antonín Zápotocký hned, jak se dověděl o brutálním zásahu proti studentům v Praze. „Pomocí důlních telefonů, které nebyly nijak podchycené, jsme se domlouvali s lidmi z dalších šachet.“

Klíčové bylo dostat horníky do generální stávky, která se připravovala na 27. listopadu. Ladislav a kolegové ze stávkového výboru zorganizovali petici na podporu celonárodní demonstrace.

„Vedle stolku s archy postávali milicionáři se samopaly,“ líčí Ladislav tehdejší atmosféru na dole. Řada horníků se podle Zdeňka zmobilizovala především proto, že na Národní třídě byli zmláceni studenti.

„Mnozí z nás měli jako režimem preferovaná skupina děti na vysokých školách. Nezapomenu na rozhořčení jednoho komunisty, kterému se vrátila dcera z Prahy s ovázanou hlavou, protože dostala obuškem: ‚Moje děcko mi nikdo bít nebude!' křičel.

Ještě ráno 27. listopadu nebyla masová podpora klíčové stávky ze strany hutníků a horníků z Ostravska jistá. Komunisté nechtěli jen tak ustoupit ze svých mocenských pozic. Prostřednictvím závodních organizací stávku odmítali a zaměstnancům hrozili postihy, když se jí zúčastní.

„Před ranní šichtou 27. listopadu svolalo vedení našeho dolu mítink, na který přišlo několik stovek zaměstnanců. Předseda celozávodního výboru KSČ hřímal ze stupínku do mikrofonu: ‚Socialismus si rozvracet nedáme! K žádné generální stávce se nepřipojíme! Důl Antonín Zápotocký bude normálně pracovat!“

Také předseda odborové organizace oznámil, že výbor se rozhodl stávku nepodpořit. Vystoupení končil otázkou, jestli se chce někdo na něco zeptat.

„Přihlásil jsem se, šel jsem k němu dopředu, natáhl ruku po mikrofonu. Oznámil jsem, že generální stávka na Dole Antonín Zápotocký právě začala. Předseda KSČ na mě křikl, za koho že to mluvím. Odpověděl jsem, že za všechny, kteří teď zatleskají. Jednou jsem tleskl a všichni se přidali. A stávka začala,“ popisuje zásadní vystoupení svého života Ladislav Vrchovský.

Vůdčí osoba severomoravského disentu, chartista Tomáš Hradílek později navrhl Ladislava na kandidátku Občanského fóra do Sněmovny lidu tehdejšího Federálního shromáždění.

Ladislav se stal poslancem, fáračky vyměnil za oblek. Podílel se například na přípravě zákona o předčasném odchodu horníků do důchodu, který měl zmírnit dopady útlumu těžby uhlí. „Během krátké doby se snížil počet zaměstnanců OKD ze sto čtyřiceti tisíc na šedesát tisíc. Jsem hrdý na to, že se zákon podařilo prosadit a nedošlo k sociálním bouřím,“ říká.

Po skončení poslaneckého mandátu začal pracovat v médiích, což byl jeho sen už ze školních let. Psal pro Moravskoslezský deník, dělal náměstka programového ředitele televize Kabel Plus, později spolupracoval s Českým rozhlasem.

Zúročil dlouholeté zkušenosti z amatérského divadla, které získal jako herec, dramaturg a režisér. Stal se z něj divadelní publicista a kritik. V Ostravě spoluzakládal festival Folklor bez hranic.