Boris Hendrych z Ostravy měl odmala rád auta. A když v roce 1989 začal na nově vzniklé autoburze prodávat auto-moto sortiment, netušil, že ještě za 31 let bude mezi náhradními díly na veterány, pneumatikami a dalším sortimentem v podstatě bydlet. „Zpočátku jsem tu jezdil jen s přívěsným vozíkem, kde jsem naložil náhradní díly, které jsem uvezl s sebou. No a postupně se to vyvinulo tak, že jsem tu už zůstal.

Mám toho tolik, že tady musím být vlastně pořád a pronajímat si plochu vždy na celý měsíc, dvanáctkrát ročně,“ vysvětluje Boris, který ve svém „revíru“ tráví každý den asi deset hodin.

„Kdybych dělal na šachtě, měl bych s tímto přístupem vážně obrovské přesčasy,“ směje se vousatý muž, obratem ale zvážní. „Být tady je dřina, nemyslete si, jsem tady sedm dní v týdnu, de facto tady žiju. Přes týden moc lidí nechodí, spíše o víkendu. A když je prostor, čistím vykoupené díly nebo připravuju věci na prodej,“ popisuje svůj program na autoburze.

Ta už podle něj zdaleka není o výdělku, spíše by se podle něj hodilo slovo přežívání. „Jde o to, že auta jsou už odmalička můj koníček. Skončit s tím už zkrátka nejde,“ vysvětluje Hendrych. Celé dny tak tráví v obležení pneumatik, jež ostatní vyhodí, přitom jsou stále ještě použitelné na silnicích, také mezi náhradními díly na vozy, které dnešní mládeži většinou už nic neříkají, a u dalšího sortimentu, pro který se k Hendrychovi sjíždějí lidé z Polska, Slovenska, Německa i Rakouska. Nejdál k němu pro náhradní díl na Felicii přijel pán z Nizozemska.

Zákazník vs. developer

„Tahle burza je v mém odvětví stále vyhlášená po celé Evropě a lidí, kteří sbírají veterány, je nejen u nás stále hodně,“ přikyvuje muž, který nejčastěji prodává náhradní díly na vozy Škoda 1000, Škoda 100 či Škoda 110. „Ty, když vykoupím, obratem většinou hned prodám.“ V létě mu na „place“ stál například pověstný „Žigul“, první, který se u nás prodával. „To jsou nejcennější kousky, když je zachovalý, prodává se i za 250 tisíc,“ vysvětluje prodejce s tím, že někdy mu auta na burze stávají rok, jindy jsou za měsíc pryč. Každý vůz či náhradní díl má totiž svého kupce, jejichž potřeby Hendrych neovlivní.

Nabízeným zbožím však může ovlivnit návštěvnost autoburzy, která je podle něj nižší než kdysi, zároveň se mu ale zdá, že v posledních letech návštěvníků opět přibývá. „Koncového zákazníka bude mít burza vždycky. To už je dnes pravděpodobnější, že skončí proto, že někdo bude chtít pozemek, na kterém funguje,“ míří Hendrych na zájmy developerů.