Bývalá kantorka si díky sběratelské vášni udělala postupně spoustu kamarádek po celém světě. Byť s nimi komunikuje jen elektronicky.
„Mám na Facebooku spoustu přátel snad z celé Evropy, ale vyměňuju si ubrousky i s lidmi z Ameriky, Chile, Argentiny a samozřejmě i od nás. Funguje to tak, že sběratelky si udělají svůj profil s ubrousky, na kterém je nabízí. Prohlížím si je a když najdu nějaký, který se mi hodí do série, tak mu dám přednost. Následně si je vzájemně posíláme poštou,“ popsala Olga Smolíková, jakým způsobem získává ubrousky do své sbírky.

V poslední době je kupuje hlavně na internetu. „Dobrou nabídku mívá jeden obchůdek v Havířově, někdy jsou tam v akci od dvou korun. Nové stojí okolo pěti nebo desíti korun. Některé si vozím ze zájezdů, například z restaurací. Když se zadaří a líbí se mi vzor, koupím celý balík,“ poznamenala sběratelka s tím, že v cizině stojí kolem devíti Eur. „A zapojená je celá rodina. Vozí mi ubrousky z různých koutů světa a z dovolených. Mám rodinu i v Německu, takže mám hodně ubrousků i odtud,“ pokračovala.

V euroobalech, aby nevybledla barva

Olga Smolíková začala se sbíráním, když chodila do třetí třídy na základní školu. A dodnes si vybavuje, jak tenkrát ubrousky vypadaly. „První ubrousky byly jednobarevné. Měly jen ražený vzor, květiny či ornamenty,“ přiblížila s tím, že je dodnes považuje za nejcennější, protože je moc lidí nesbírá. „Na druhou stranu, nové mají nádherné vzory,“ doplnila sběratelka.

Za nejvzácnější pak Olga Smolíková považuje ubrousek z papírny Loučovice, která v tuzemsku vyráběla ubrousky jako první, ale dnes už neexistuje. Všechny ubrousky má pak pečlivě uskladněné v euroobalech, aby nevybledla barva.

„Vzhledem k tomu, že nemám k dispozici větší prostory, jsou v krabicích ve sklepě. Ale abych měla přehled, každý ubrousek naskenuji a mám několik webových stránek. Když si nejsem jistá, tak tam nakouknu a hned jsem v obraze,“ podotkla.

„Moje stránky navštěvují sběratelky, ale i lidé, kteří se chtějí jen pobavit. Už se mi stalo, že mě našla paní, která kdysi sbírala ubrousky a stále je měla schované. Všechny mi je poslala, čímž mě mile překvapila. Měla totiž celkem početnou sbírku,“ zdůraznila sběratelka, která ubrousky v žádném případě neprodává.

„Pouze některé vyměňuji za jiné,“ uzavřela.

Jan Smekal