V posledních měsících se dostala do kontaktu se spoustou pacientů. A byla svědky natolik absurdních situací, že se začala zamýšlet nad samou podstatou zdravotnictví. Největší vrásky zkušené lékařce v této době dělá zejména léčba pacientů na dálku.

Zuzana SvrčinováZdroj: Archiv Zuzany Svrčinové„Stalo se téměř pravidlem, že ošetřující lékař konzultuje stav s pacientem telefonicky a stanoví postup distančně. Už jen to je přímo v rozporu se všemi dosud jasnými principy medicíny. Pokud mají lékaři strach z viru, nejsou to profesionálové na svém místě,“ tvrdí lékařka, podle níž takoví lidé měli jít spíše prodávat do železářství nebo dělat jinou činnost. „Musím být připravená pomáhat ve ztížených podmínkách, a tím nemyslím jen současnou situaci s virem, jehož nebezpečnost je přinejmenším diskutabilní, ale opravdové smrtelně nebezpečné epidemie, přírodní katastrofy či války,“ řekla Deníku.

Už od vypuknutí epidemie u nás je Zuzana Svrčinová bytostně přesvědčená o tom, že samotný virus ohrožuje lidi méně než opatření, která kvůli němu byla zavedena. A zmiňuje několik nedávných případů ze své praxe na pohotovosti.

ZDRAVÝ, PAK VÁŽNĚ NEMOCNÝ

„V pondělí pacient dostane horečky – čtyřicítky. Zodpovědně zavolá svému praktickému lékaři, který mu poradí, aby si vzal paralen nebo brufen. Ve středu pacient opět volá, že má stále čtyřicítky. Lékař jej pošle na testy na covid, které se uskuteční ve čtvrtek. Po celou dobu pacient trpí horečkami a cpe se paralenem, aniž ho viděl lékař. V pátek odpoledne slavnostně přijde negativní výsledek testu. Pacient už se však svému lékaři nedovolá, protože je pátek odpoledne. Schvácený, ve skutečně velmi špatném stavu, přijde o víkendu na pohotovost,“ popisuje Svrčinová skutečný případ z nedávných dní, u něhož byla jako ošetřující lékařka na pohotovosti.

„Při prvním pohledu mi bylo jasné, že jde o těžký klinický stav. ‚Překvapivě‘ jsme zjistili, že nejde o virové onemocnění, ale bakteriální, kdy se z mladého a původně zdravého pacienta stal náhle těžce nemocný. Přitom jen stačilo jej aspoň druhý nebo třetí den klinicky vyšetřit, jak se sluší a patří,“ uzavírá lékařka případ, který se jen v daný den při její službě v několika variacích opakoval.

PŘESTÁVÁME UVAŽOVAT

„Pokaždé šlo o špatné zhodnocení stavu plynoucího z pouhého telefonického kontaktu. Kolik lidí v republice se dostává do podobné situace? Mnozí přitom mohou být staří lidé nebo chroničtí pacienti,“ předhazuje lékařka téma k diskuzi s tím, že zanedbatelná není ani ekonomická stránka, protože takovým lidem se prodlužuje pracovní neschopnost, léčba a náklady na ni.

Sama se označuje za ženu po padesátce, navíc astmatičku, tedy potenciálně rizikovou osobu, která by mohla odmítnout jít do práce. Místo toho zmiňuje Hippokratovu přísahu.

„Byla by mi hanba. Od toho jsme lékaři. Ráda bych apelovala na zdravý rozum. Nesmí docházet k paradoxu, kdy je nemocný člověk považován za nezodpovědného, když jde k lékaři, a lékař je považován za nezodpovědného, když pacienta pustí do své ordinace. Ano, koronavirus nás ohrožuje, ale hlavně tím, že přestáváme být uvažujícími bytostmi a my lékaři přestáváme být lékaři,“ konstatuje lékařka, která chce docílit toho, aby se nad stávající situací někdo skutečně zamyslel.