Mám pro všechny smutnou zprávu. V úterý jsem jela do Rokycan a na přivaděči k dálnici u Kyšic jsem viděla autobus, který zastavila PČR. Z autobusu vyběhlo asi 30 lidí vypadajících jako uprchlíci a rozutekli se do lesa směrem na Letkov. Včera i dnes jsem hledala zprávu v tisku nebo na internetu a na nic jsem nenarazila. A pak že prý jsou lidé hysteričtí a že prý my tu uprchlíky nemáme!!!! Jen sdílejte, když se to občané z tisku nedozví,“ napsala 25. května 2016 na oficiální facebookovou stránku SPD Plzeňský kraj členka této strany Jana Levová, která byla v loňském roce dokonce zvolena do Poslanecké sněmovny.

Její příspěvek se tehdy rychle šířil (jen během osmnácti hodin měl více než 1600 sdílení) a vyvolával v kraji paniku. Přitom nebyl pravdivý.

Deník proti fake newsJak následně uvedla tisková mluvčí Ředitelství služby cizinecké policie Kateřina Rýdlová, šlo o překroucenou zprávu o dopravní nehodě meziměstského autobusu a osobního automobilu. K té v daném místě v daný čas opravdu došlo a zmínění „uprchlíci“ byli jednoduše místní cestující, kteří následně odešli do okolních obcí na jiný spoj, případně domů.

Politik šířící klam není výjimkou

To je jen malá ukázka toho, jak fungují hoaxy či fake news, neboli falešné a nepravdivé zprávy v českém prostředí. Příkladů ale najdeme celou řadu. Ani to, že je šíří či dokonce vytváří aktivní politik, není výjimka – politici si víc než kdo jiný upravují obraz reality tak, aby odpovídal jejich aktuálním politickým postojům, a příliš se přitom neohlížejí na to, zda svůj názor nezakládají na lživých informacích.

Například letos 7. ledna uvedl senátor Jaroslav Doubrava (dříve KSČM, dnes hnutí Severočeši.cz) v rozhovoru pro Parlamentní listy, že k nám z Německa přivážejí ilegálně autobusy plné migrantů: „Mám zprávy, že v Mnichově se autobus jimi (migranty, pozn. red.) naplní a v Praze se rozptýlí a nikdo neví kam, nikoho to nezajímá. Před časem jsem o tom informoval ministra (Milana Chovance z ČSSD, pozn. red.). Změna ale žádná,“ uvedl Doubrava.

Fake news - infografika

Jeho slova obratem dementovalo české Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, fungující pod ministerstvem vnitra. „Nic takového není dle poznatků ministerstva vnitra ani Policie ČR pravda. Pan senátor by měl svá podezření sdělit státnímu zastupitelství nebo Policii ČR, a to včetně zdrojů, ze kterých čerpá,“ reagoval úřad. Nebylo to poprvé, co Doubrava šířil nepravdy: loni v březnu například naletěl vtipu, že EU chce zrušit písmeno Ř, který vzal zcela vážně.

Brněnský radní Svatopluk Bartík zase umístil loni v listopadu na svůj facebookový profil příspěvek, že prezident Miloš Zeman má rakovinu s metastázemi, zbývá mu tři až sedm měsíců života, léčbu odmítl a diagnózu zná přibližně tři týdny. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček poté oznámil, že právní zástupce prezidenta podal trestní oznámení pro podezření z trestného činu pomluvy a žalobu na ochranu osobnosti. „Podal také návrh na předběžné opatření soudu, aby Bartík informaci dále nešířil a stáhl ji,“ uvedl Ovčáček. Bartík neuvedl, kde k dané informaci přišel, ale trval na ní.

Znám něco, co jiní nemají šanci zjistit

Proč se vlastně falešné zprávy v posledních letech tak snadno šíří? Důvodů je několik. Jednak taková zpráva vždy působí jako nová informace, takže uživatelé mají silnější zájem a chuť se o ni podělit. Posiluje to navíc jejich sebevědomí, neboť mají pocit, že se dostávají k „informacím zevnitř“ a že jsou tedy důležití. To je zřejmě případ důchodce Josefa Raka, který denně napíše aspoň jeden dezinformační e-mail. Tvrdí, že patří do skupiny takzvaných „osvětářů“, jak si rádi říkají, jako své hlavní zdroje používá dezinformační weby a servery s manipulativním obsahem a denně rozesílá e-maily stovkám svých kontaktů v adresáři. Ty se pak dál řetězově šíří.

A to je další příčina. Prostředí internetu a zejména internetových sociálních sítí uzavírá podobně smýšlející lidi do skupin. V nich je potom snadné utvrdit se ve správnosti zastávaného postoje, byť vychází z mylného nebo dokonce vylhaného předpokladu.

A konečně třetím silným faktorem pro šíření fake news je pocit ohrožení, kdy máme pocit, že se nedozvídáme dost o nebezpečí číhajícím ve vnějším světě. Vystihuje to přísloví: Strach má velké oči.

Jak se dá fenoménu falešných zpráv čelit? Z hlediska principu jejich fungování těžko. Je na uživatelích internetu, aby si zvykli přistupovat zvlášť k emotivně podbarveným informacím kriticky a před jejich šířením se pokusili ověřit jejich pravdivost. Databázi nejrozšířenějších poplašných zpráv spravuje server Hoax.cz. Možností je také snažit se dohledat k podobným zprávám informace z více zdrojů.

Jak poznat hoax
Typický text poplašné zprávy obsahuje většinou tyto body:

❶ Snaží se přesvědčit svojí důležitostí: Šokující informace, nové nebezpečí, naléhavá pomoc…

❷ Varování z důvěryhodných zdrojů: Ve většině případů se pisatel poplašné zprávy snaží přesvědčit, že varování přišlo z důvěryhodných zdrojů (FBI varuje…, Zdravotnická organizace zjistila apod.).

❸ Přesvědčování o úniku tajných informací: Údajná informace, o které oficiální média mlčí a nesmí se o ní mluvit, ale autor zprávy ji objevil a vyzývá k jejímu sdílení.

❹ Výzva k dalšímu rozeslání: Tento bod hoax vždy obsahuje! Je hnacím motorem pro další šíření. Mnoho nezkušených uživatelů se nechá zprávou napálit a bez přemýšlení výzvu uposlechnou. Právě proto se nesmysly lavinovitě šíří.

❺ Jako hoax můžeme také označit šířenou zprávu, která obsahuje nepřesné, zkreslující informace, účelově upravené polopravdy nebo směsku polopravd a lží.

❻ V praxi můžeme použít následující pravidlo: Jestliže zpráva obsahuje výzvu k hromadnému rozeslání, je to s největší pravděpodobností poplašná či falešná zpráva.

Zdroj: hoax.cz

Manipulace z českých webů

Facebookové bláboly o násilnících

Chvaletice – Před pár dny kolovala východočeskými Chvaleticemi divoká historka o gangu násilníků tmavé pleti. Lavinovitě sdílenou zprávu policie ihned vyvrátila, přesto její šíření pokračovalo. „Děvčátka, pozor na svoje děti ve Chvaleticích, hlavně holky a ženy,“ začínal text hoaxu. Místní policisté přitom od začátku roku vyšetřovali jen dopravní nehody a přestupky.

Pardubický deník, 14. 3. 2018

Uprchlická centra bez nelegálů

Havířov – I zástupci strany SPD pouštějí do oběhu zprávy, založené na zkreslených informacích: například při návštěvě Havířova loni na podzim jejich předseda Tomio Okamura tvrdil, že se do města nepřetržitě umísťují migranti. V Havířově fungují dvě zařízení Správy uprchlických zařízení. Podle primátorky Jany Feberové byla ale jeho slova nepodložená. V centrech totiž nejsou nelegální migranti z Afriky či Blízkého východu, ale prověření obyvatelé zemí bývalého Sovětského svazu, kteří požádali o azyl.

Karvinský a Havířovský deník, 3. 11. 2017 

Žádný útok, žádné burky

Velké Meziříčí – Strach má velké oči. Tato obava zřejmě stála za fámou, která v červenci 2016 hýbala Velkým Meziříčím. Podle ní tehdy město čelilo náporu desítek migrantů. Důvodem byla skupinka lidí jiné národnosti, jež se objevila ve městě. Městská policie fámu vyvracela: „Šlo o tři muže a tři ženy, které měly na hlavách šátky, což se ale v ústním podání změnilo na burky. Jen tudy projížděli a využili stínu stromů pro chvíli odpočinku. Ničeho špatného se nedopouštěli, chovali se normálně, slušně,“ uvedl tehdy vedoucí strážník místní městské policie Petr Dvořák.

Žďárský deník, 29. 7. 2016