Přibývá také rodin, které si musí vystačit s příjmy hluboko pod životním minimem
„Výběrová šetření, která jsme loni prováděli ve vybraných domácnostech, ukázala, že průměrný roční čistý příjem domácností v našem kraji byl 124 704 korun na osobu," sdělil Jaromír Kartous z ostravské pobočky Českého statistického úřadu.
close
zoom_in
Potvrdil, že toto číslo bylo skutečně nejnižší v republice. „Například v Praze byl čistý příjem domácností o téměř sedmdesát tisíc vyšší," vyčíslil Kartous.
Další čísla statistiků také ukazují, že v kraji přibývá domácností, jejichž roční čistý příjem nedosáhne ani na životní minimum.
close
zoom_in
„Meziročně se tyto počty spíše zvyšují. Výjimkou byl rok 2008, kdy se ještě neprojevily dopady hospodářské krize," konstatoval statistik s tím, že třeba od roku 2005 do roku 2010 se počet rodin, které žijí na hranici bídy, zdvojnásobil. „To má souvislost s dopady celosvětové krize, protože se jejich počet zvýšil právě hlavně v letech 2009 a 2010," dodal Kartous.
Proč životní úroveň obyvatel Moravskoslezského kraje stále klesá? Známý sociolog profesor Jan Keller vidí dvě hlavní příčiny.
„Jedním z důvodů je migrace obyvatel. Tedy v tom smyslu, že kraj opouští mladí lidé s vysokoškolským vzděláním a kvalifikací. Ti mívají logicky nejvyšší příjmy a za těmi míří do Prahy nebo do zahraničí," vysvětlil profesor Keller. Doplnil, že pokles příjmů domácností může souviset i s dopady hospodářské krize.
„Ti, co v kraji zůstávají, patrně spadají do skupin, které jsou krizí ovlivněny více. Pracují v podnicích, které propouštějí, nebo, stagnují, anebo svým zaměstnancům snižují mzdy," konstatoval sociolog.
close
zoom_in
close
zoom_in
Cítím se potupně, když musím žádat o dávky, říká důchodkyně
Odpracovala dvaačtyřicet let. Nikdy nebyla na dlouhodobé nemocenské, nikdy nebyla zapsána na úřadě práce. Přesto má dnes důchodkyně Božena Zelinková co dělat, aby se z penze, kterou měsíčně dostává, uživila. A rok od roku je to podle ní horší.
„Nikdy jsem neměla takové výdělky, jako mají třeba lidé v Praze. Tomu také odpovídá výše mého důchodu. Přitom jsem ale pracovala stejně tvrdě," říká paní Zelinková, která byla většinu svého pracovního života zaměstnána jako úřednice na odboru sociálních věcí. Teď si sem musí sama chodit pro příspěvek.
„Měsíčně dostávám jedenáct tisíc. Když zaplatím bydlení, potraviny a léky, nic mi nezbude. Proto si musím chodit pro příspěvek na bydlení. A můžu říct, že je to pro mě potupa," líčí paní Zelinková. Kdyby byla bez manžela, jako spousta jejích známých, nedovede si prý vůbec představit, co by dělala. „Kdybych měla žít jenom z jednoho důchodu, tak už snad nemám ani na jídlo," míní žena. Dodává, že v televizi se stále mluví o tom, že by lidé měli jíst kvalitní potraviny, většině na ně ale nezbývají peníze. „Jezdíme nakupovat hlavně do Polska," říká. Velkou položkou v rozpočtu jsou pro ni také léky. „Museli jsme se s manželem uskromnit," míní.
To, že lidé se v našem kraji mají hůře, pozoruje paní Zelinková také na svém okolí. „Mladí lidé u nás berou málo peněz, přestože jsou vzdělaní a nemají si ani z čeho vybírat, protože práce je málo říká a na závěr dodává: „Když vidím, jak se musí ohánět, aby vydělali aspoň minimum, není jim co závidět."
Na dovolené už nebyl čtyři roky
Pan Josef z Karvinska se vyučil jako obráběč. Práci v oboru se ale věnovat nechtěl, a tak vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu a je držitelem trenérské licence nejvyšší třídy.
Od roku 1993 pracuje jako živnostník, a jak říká, situace je rok od roku horší. „Mám-li srovnat situaci dnes a zhruba před patnácti lety, tak musím konstatovat, že můj příjem se od té doby příliš nezměnil. Například v roce 1996 jsem vydělal asi sedmnáct tisíc hrubého, přičemž jsem za sociální a zdravotní pojištění platil asi sedm set korun, zatímco dnes vydělám kolem dvaceti tisíc hrubého, ale pojištění mě stojí dohromady přes tři a půl tisíce," vysvětluje Josef s tím, že si myslí, že první polovina devadesátých let pro něj byla z hlediska životní úrovně přijatelnější.
Vydělával sice méně, ale náklady na bydlení pro něj činily asi tisíc korun, zatímco dnes se pohybují okolo osmi tisíc korun.
„Ze svého platu pokryji běžné náklady, ale na nějaké vyskakování to není. Žijeme od výplaty k výplatě, a tak si poslední čtyři roky musím mimo sezonu přivydělávat. Ten přivýdělek ale není kdovíjaký, pohybuje se od pěti do osmi tisíc korun," vypráví otec dvou dětí.
Podle něj se kdysi dalo vyjít i s jedním platem, zatímco dnes je to nemyslitelné. „Šetřit se prakticky nedá. Všechno se zdražuje, hlavně jídlo a benzin, zatímco platy se téměř nemění. Kdyby se platy měnily tak jako ceny, měl bych se pohybovat kolem třiceti tisíc hrubého," konstatuje sedmačtyřicetiletý muž s tím, že měl snad raději zůstat u mašiny. (ava)
