Dušičky každoročně znamenají i velké dopravní komplikace u hřbitovů i na silnicích. Celé rodiny se přesouvají nejen v rámci obce nebo sousedních měst, ale často vyrážejí i do vzdálených regionů.

TOLERANCE

Pro některé řidiče jde o jedinou delší cestu za rok. Běžní motoristé by proto měli být připraveni na nečekané situace.

„Řidiči, kteří usedají za volant každý den, by kromě respektování pravidel silničního provozu měli přidat toleranci, ohleduplnost a vyšší obezřetnost, neboť v této době mohou na silnice vyjet rovněž takzvaní sváteční řidiči,“ uvedla Soňa Štětínská z moravskoslezské policie s tím, že opatrnost je na místě i v okolí hřbitovů, kde se očekává větší pohyb chodců. Policisté pěším doporučují, aby měli na sobě prvky z retroreflexního materiálu, které za snížené viditelnosti zvyšují jejich bezpečnost.

ZLODĚJI

V souvislosti s Dušičkami policisté varují před všudypřítomnými zloději. „Každoročně připomínáme, aby návštěvníci měli na paměti, že chvilkové nepozornosti mohou i v těchto dnech využít osoby, které na hřbitovy nepřicházejí vzpomenout na zesnulé,“ uvedla Štětínská.

Terčem jejich zájmu by se mohly stát například kabelky a tašky, které si lidé odloží při čištění a zdobení hrobu. „Stejně tak apelujeme, aby v zaparkovaných vozidlech poblíž hřbitovů nebyly viditelně ponechané věci, především cennosti či doklady,“ doplnila Štětínská, podle které je pro zkušené zloděje vykradení auta dílem okamžiku.

Kromě policistů budou na pořádek dohlížet i strážníci, kteří chtějí hřbitovy a jejich okolí kontrolovat nejen ve dne, ale i v noci. Bezpečnostní opatření potrvá až do neděle.

K TÉMATU

Pohled do historie

„Dušičky“ jsou podle křesťanské tradice vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nedosáhli věčné blaženosti, jejich duše pobývají v očistci. V křesťanském světě se slaví od 10. století, v roce 998 jej zavedl benediktýnský opat Odillo ve francouzském klášteře Cluny.

Reagoval tak na přetrvávající pohanské obřady. Pravda je, že kořeny svátku jsou starší, historikové předpokládají, že je odvozen z keltského svátku Samhain, kterým pro Kelty končil starý a začínal nový rok. Keltský svátek se slavil v předvečer 1. listopadu.

Keltové věřili, že v tuto noc se svět živých a mrtvých propojuje, a proto zapalovali ohně, aby duše mrtvých přišly, ohřály se a pobyly se svými blízkými.

Vzpomínky na zemřelé se drží ve všech koutech světa, ovšem v podstatně jiné formě než u nás. Nejznámější variantou tohoto svátku, který se postupně dostává i k nám, je Halloween.

Dušičkové zvyky a pověry

Dříve se v předvečer Dušiček sešla celá rodina a naplnila lampu máslem, aby si tak duše mohly potřít spáleniny.

Na svátky Všech svatých a Dušiček se doma peklo speciální kynuté pečivo dušičky nebo kosti. Bylo ze sladkého těsta, se sušeným ovocem nebo plněné mákem. Tímto pečivem byly obdarovávány děti, ale také žebráci při cestě na hřbitov nebo do kostela.

Lidové prameny vyprávějí, že hospodář v dušičkový večer plnil lampu máslem místo oleje. To proto, aby si dušičky mohly popáleniny způsobené očistcem natřít a trochu zchladit. Bývalo také zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy jako vykoupení z hříchů nebo na přilepšenou.

Večer se na Dušičky vhazovaly do ohně různé pokrmy, aby se lidé vykoupili z hříchů.

Pokud na Dušičky prší, duše zemřelých oplakávají své hříchy.