Nedaleko redakce nastupuji do tramvaje na zastávce Stodolní a mířím na nejfrekventovanější trasy a zastávky. Přemýšlím přitom, na kolik cestujících, kteří se odhodlají novinku vyzkoušet, asi narazím. Jdu jim příkladem, a byť mám všechna ostravská pásma na ODISce, pípám platební kartu.

„Bude fungovat, nebude?" ptám se sám sebe. Funguje. „Platební karta evidována," hlásí systém. S pocitem dvojnásobné pojistky proti případnému revizorovi se rozhlížím po tramvaji. Nikdo z nastupujících se ale u dveří nezdržuje. Nejedou-li načerno, všichni mají „měsíčníky".

JAK TO FUNGUJE?

Ani na dalších zastávkách se situace příliš nemění, jen tu a tam pár lidí cvaká klasické papírové jízdenky. V následujících asi dvaceti minutách je ale ke svému překvapení napočítám na prstech jedné ruky. K jednomu muži, ve věku odhadem pětadvaceti let, přisedám. „Na lístky jsem zvyklý, a byť jsem o možnosti platby bankovní kartou něco zaslechl, popravdě ani nevím, jak ten systém funguje a zda mohu použít kteroukoliv kartu, nebo si musím vyřídit i ODISku," odpovídá na můj dotaz Jakub Hubert s tím, že informace si zjišťovat nebude, a dokud budou v prodeji papírové jízdenky, bude při svých občasných cestách hromadnou dopravou platit jimi.

NE KAŽDÝ MÁ KARTU

Abych vyzkoušel přestupní variantu, vystupuji z tramvaje a stále v úvodní půlhodině od přiložení karty nastupuji do jiné linky. Při vstupu opět přikládám kartu, systém hlásí totožnou informaci. S vírou, že mi zaevidoval jen druhý nástup dvacetikorunové varianty, opět šmátrám očima. Opět ale kartou nikdo neplatí. Táži se proto dalšího muže s lístkem v ruce. „O této možnosti vím, ale nemám bankovní kartu," odpovídá asi dvaadvacetiletý cestující, který se představuje jako Honza. Podle informací společnosti Visa Europe je tak jedním z pěti procent Čechů starších 15 let, kteří kartu nemají.

KRÁTKÁ JÍZDA S PŘILOŽENÍM

V příštích desítkách minut ještě několikrát měním trasu i typ vozidla, nikoho ovšem nevidím platit kartou. Byť DPO během dne eviduje 737 zakoupených jízdenek na kartu, já na nikoho takového, sebe nepočítajíc, nenarážím.

Při poslední jízdě vystupuji po sedmi minutách, tentokrát ovšem přikládám kartu. Jízda do deseti minut je totiž jediný případ, při kterém se karta přikládá také při výstupu, aby se cestujícímu neúčtovala přestupní jízdenka. „Platební karta evidována," ukazuje opět systém. Vše tedy probíhá v pořádku. Je pravděpodobné, že než si lidé na novinku zvyknou, řada otázek se objeví. Po zaběhnutí a ozkoušení ale systém slibuje cestujícím, kteří se jej rozhodnou využívat, skutečnou pohodu.

Při výstupu se karta nepřikládáMédia o této novince během týdne hodně informovala. Ne všechna ale správně. Lidé tak mohli nabýt dojmu, že kartu je potřeba přikládat i při každém výstupu, aby tak ušetřili minuty z částky, která se jim v noci z účtu odečte. To ale není pravda. Jednak kartu při výstupu přikládají jen ti, kteří cestují méně než deset minut a chtějí levnější nepřestupní jízdenku za 14 korun. Kdo cestuje déle, kartu při výstupu už nepřikládá. Systém navíc nefunguje tak, že eviduje minuty, ale pouze „pípnuté" jízdy a sčítá tedy čtrnácti- a dvacetikorunové jízdy, přičemž koupí-li cestující během třiceti minut dvě nepřestupní jízdenky, systém mu je zpětně automaticky vymění za jednu přestupní tak, aby cestující vždy cestoval nejlevnějším možným způsobem. Málokdo přitom ví, že na přestupní jízdenku do třiceti minut může cestovat libovolně dlouhou dobu, přestupuje-li přitom pouze v první půlhodině jízdy.