Houby v Beskydech? Tolik jich bylo naposledy před 20 lety

Pětičlenná rodina se ze sedmihodinové procházky lesem vrací se čtyřmi koši a taškou plnými hub. I proto Vendelín Spevák z Ostravy-Dubiny ihned spokojeně hlásí: „Rostou! Rostou pěkně.“

Jeho dcera vstávala už o půl čtvrté ráno, aby vyvenčila psa Arese. Právě ten byl pro jejich výpravu klíčový a musel být v kondici. „Kam nás zatáhl, tam jsme pokaždé něco našli,“ oceňuje Vendelín rodinného stopaře.

Herci v Ostravě o víkendu uctí literárního barda

Do lesa s ním vklouzli o půl šesté ráno a během sedmi hodin prochodili celou oblast kolem současného srdce Starých Hamer. „Takový úlovek, co si vzpomínám, jsme naposledy měli v sedmadevadesátém roce. Čas od času na houby chodíme, ale takovou úrodu opravdu dlouho nepamatuji,“ hodnotí začínající houbařskou sezonu dvaašedesátiletý „šlechtic“ z Ostravy.

Sám se nepovažuje za seniora, ale za šlechtice, neboť jej práce celý život poctivě šlechtila. „Ale někdo tomu říká jinak,“ praví houbař s úsměvem.

Dobrá zpráva pro houbaře: rostou a ve velkém!

Má k němu ostatně na svatého Václava spoustu důvodů ty lepší leží v košíku, ty horší v tašce. „Hlavně jsou to praváci a modráci (suchohřiby, pozn. red.). Zrovna tento modrák byl schovaný pod kořenem. Jeden pán šel z druhé strany a neviděl jej. Už jsem jej bral,“ popisuje Vendelín cestu k jednomu z větších kousků v košíku. Kde v těchto dnech rostou špatné hřiby, tam podle svých slov najde vždy i ty jedlé. Jako správný houbař však sbírá jen vybrané kousky.

„Sbíráme jenom praváky a hřiby, které mají hodnotu. Někteří sbírají i všelijaké jiné, ale my ne. Ty ostatní necháváme jiným,“ pokračuje v povídání Vendelín Spevák a už plánuje, jak s houbami naloží. „Z některých bude smaženice, jiné manželka usuší. „Jako třeba minulý týden, to jsme jich na sušení měli taky spoustu.“ Bedly jedlé, ze kterých si rád dělává řízky, tentokrát nenašel. Jenom pár seschlých. A tak jistě do lesa brzy vyrazí znovu.

Jako zamlada na rodném Slovensku. „Když jsem byl kluk, to jsme s rodiči po Malých Karpatech, odkud pocházím, chodili do lesa pořád. Na houby, na borůvky…“ vzpomíná houbař Vendelín Spevák. Brzy bude rád vzpomínat i na letošek.

ČTENÁŘSKÉ ÚLOVKY: Houby rostou, ale málo

Houbaři bloudí v jesenických lesích. Jeden tam strávil noc, než jej zachránili