Vzpomenete si na první bohoslužbu, kterou jste v Gutech sloužil? Kdy to bylo?
Bylo to koncem srpna roku 2006. Obdivoval jsem snahu u starších ministrantů udržet liturgii zvlášť přizpůsobenou tomuto kostelíku.

Vryje se vám do paměti poslední bohoslužba, která byla v kostelíku sloužena?
Bylo to 30. června, v neděli. S ministranty jsme byli na táboře na faře v Ropici, paní kostelnice byla kuchařkou, a tak jsem si sám vše připravoval. Chystal jsem se k liturgii, poté uklízel po mši svaté a ani jsem nespěchal na oběd do Ropice, do kostela totiž ještě přicházeli další návštěvnici. Pak jsem kostelík uzavřel, zapnul alarm a odjel. To bylo rozloučení s kostelíčkem. Naposledy jsem ho uviděl celý v plamenech dne 2. srpna třináct minut po půlnoci.

Z Gutů jste odvezl ornáty do Stříteže. Byla to běžná rutina, nebo normálně ornáty v dřevěném kostele zůstávaly?
Není to rutina. Přibylo několik ministrantů a měli málo místa pro svoje oblečeni, tak jsem se rozhodl, že pár ornátů odvezu do sakristie ve Stříteži. Takto se zachránily.

Také jste říkal, že se zasadíte o získání sochy, která je ve frýdeckém muzeu. Už proběhla nějaká jednání? A co kalich? Zmiňoval jste, že byl nedávno nalezen a patří do farnosti.
Co se týká sochy sv. Valentina, ještě jsem nic neprojednával. Teď kromě modlitby probíhají úklidové práce na místě kostelíka a jednání s projektantem ohledně nové výstavby. Ve věci kalicha jsem prosil pana děkana Mons. Rudolfa Sikoru, ať navrácení památky farnosti Střítež projedná. Mám naději, že jednou bude tento kalich použít v novém gutském kostelíku.

Kříž stojící před shořelou věží zůstal téměř neposkvrněný, sám jste tento jev označil po mši pod širým nebem jedním slovem – zázrak. Myslíte si, že by mohl být v budoucnu jakýmsi symbolem či poutním místem?
Kříž má kdekoliv výjimečný význam. Je symbolem spásy každého člověka. Je správným směrem na pouti tímto světem do Božího Království.

Myslíte si, že tato událost může církvi prospět ve smyslu většího semknutí společenství? Spojila tato událost místní obyvatele k větší spolupráci?
Zasáhla každého a víme, že někdy je to těžké prokázat navenek. Každý to nese jinak, ale nelze projít lhostejně kolem místa, kde stál kostelíček. Lidé přicházejí a modlí se, přemýšlí, a pokud můžou, pomáhají.

Spekuluje se, že být lepšího zabezpečení proti požáru, nemusela by taková zkáza vzniknout. Co si o tom myslíte?
Taková byla vůle Boží, opravdu nelze obejít Boží zásah.

Mladíkům, kteří pravděpodobně stáli za zkázou kostela, hrozí až patnáct let vězení. Myslíte si, že je to adekvátní trest, nebo vy osobně byste se snažil hochy napravit jiným způsobem? Co byste jim vzkázal, modlíte se za ně?
Nemůžeme ovlivnit šetření ani rozsudek. Chtěl jsem je osobně navštívit, ale kvůli vyšetřování jsem nechtěl narušovat řád, proto jsem se mladým mužům rozhodl zaslat dopis. A také je ujistit, že na ně pamatuji v modlitbě.