Látal zvedl nad hlavu pohár a ukončil kariéru

Právě vítěz poháru UEFA a vicemistr Evropy z roku 1996 nedá na olomoucký stadion dopustit. A to nejen proto, že na něm odehrál své první ligové zápasy. „Olomoucký stadion mi prostě je souzený. Jinak si to ani nedokážu vysvětlit,“ říká upřímně Radoslav Látal.

Právě na něm totiž s Baníkem slavil zisk mistrovského titulu (2004) po výhře nad domácí Sigmou a o rok později i triumf ve finále poháru ČMFS proti Slovácku (2:1). Tento zápas byl také jeho posledním, který ve své úspěšné kariéře odehrál.

Zdroj: Aleš Krecl„Jsem hrdý na to, co se nám s Baníkem tehdy podařilo. Vyhrát dvě trofeje bylo něco neskutečného. Pro mě to bylo ještě pikantnější, protože jsem v Olomouci s fotbalem začínal a stále tam bydlím. Lepší tečku za kariérou jsem nemohl mít,“ pokračuje Látal.

I s odstupem čtrnácti let tvrdí, že skončil v pravý čas. „Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mé kariéře, ale bylo správné. Jsem šťastný, že se mi podařilo poslední zápas vyhrát. Ty oslavy s fanoušky Baníku v Stodolní ulici byly nepopsatelné, ale ještě větší radost jsem měl v létě při své benefici na Bazalech. I když jsme všechno organizovali na poslední chvíli, přišlo 11 tisíc lidí. Dodnes si toho nesmírně vážím, baníkovcům to do smrti nezapomenu,“ pokračuje Látal.

Majitel Baníku: Slavia je favorit. Ale my chceme pohár taky

Triumf v roce 2005 byl podle jeho slov vydřený. „V lize jsme už o nic nehráli a soustředili se vyloženě na pohárový zápas. Byly to nervy, ale nějak jsme to ukopali.“Samotný průběh utkání si moc nevybavuje. Já si pamatuju jen na obrovskou úlevu a radost, kterou jsem po zápase cítil.“

Baník totiž prožil hodně turbulentní sezonu. V létě po mistrovské sezoně odešli Bolf, Laštůvka, následně pak i Heinz, Matušovič nebo Mario Lička. „Noví hráči to měli hodně těžké. Na adaptaci a sehrávání nebyl čas a my kromě ligy hráli i evropské poháry s Leverkusenem a Middlesbrough. Triumf v poháru byl takovou úspěšnou tečkou za hektickou sezonou,“ míní Látal.

Legenda Baníku Kula se dočkal v roce 1991, po demolici Trnavy

Dnes už devětačtyřicetiletý trenér naposledy působil ve Spartaku Trnava, se kterým na podzim senzačně postoupil do hlavní fáze Evropské ligy. K mistrovskému týmu přišel přitom v létě a hned se pustil do práce. „Na všechno bylo strašně málo času. Začínali jsme už v prvním předkole Ligy mistrů 11. července,“ ohlíží se za posledním angažmá Látal. V letní generálce remizovala Trnava s Baníkem (1:1). Kdo by tehdy řekl, že Spartak dojde v pohárech tak daleko?

„Když se člověk podívá na to, jaká mužstva v kvalifikaci Ligy mistrů a Evropské ligy vypadla, jaké měla rozpočty, tak je to něco neuvěřitelného,“ vykládal Látal, který potvrdil, jak důležité je, aby české týmy evropské poháry hrály. „Právě tam si každý hráč uvědomí, jak velká je dnes v zahraničí konkurence.“

Ani on nebude chybět ve středu na stadionu. A otevřeně říká, že bude držet palce Baníku Ostrava. „To je snad jasné! Moc bych ten triumf přál Milanu Barošovi. Aby jako kapitán zvedl nad hlavu pohár. Bylo by to krásné, je to neskutečný srdcař a velká legenda Baníku.“

Zdroj: Aleš Krecl