Dneska je v ostravské chráněné textilní dílně Charity sv. Alexandra docela prázdno a klid, většinu švadlenek skolily nemoci a v dílně za stroji pracují jen Ivana s Kateřinou. Se soustředěnými pohledy vytváří z látek malá velká umělecká díla za zvuku rychlého cvakání šicích strojů. Jedné vzniká pod rukama maňásek, druhá něco vytváří z velkého kusu černé látky.

„Maňásků ušiji tak dvacet za den, záleží ale, jak moc složití jsou. Náročnějších vyrobím třeba dvanáct,“ prozrazuje vyučená šička obuvi Ivana Volčíková z Vratimova, která v dílně pracuje už třetím rokem. Přešla k jemnému zaměstnání s jehlou od něčeho mnohem drsnějšího. Pracovala dvacet let na Nové huti v Ostravě ve skladu náhradních dílů pro vysoké pece. Po operaci páteře dostala invalidní důchod.

„Do velkých průmyslových dílen mě nevezmou, potřebují zdravé lidí. A tady jsem ráda. Můžu stát, sedět a pohybovat se, jak potřebuji,“ vysvětluje Ivana a pokládá vedle šicího stroje polorozdělaného maňáska černé kočky. V dílně berou ohled na potřeby zaměstnankyň, někdo pracuje osm hodin denně, někdo třeba čtyři.

Její kolegyně u protějšího šicího stroje také původně švadlenkou nebyla. „Přešla jsem z těžkého průmyslu k titěrné milimetrové práci. Nastoupila jsem tady z úřadu práce nejdříve jako prodavačka. Pak jsem se zaučila na vyšívacích strojích, a nakonec mi paní vedoucí nabídla, jestli nechci zkusit šít,“ vypráví svůj příběh Kateřina Loskotová, která dojíždí do práce z Bohumína.

„Protože už jsem doma šila něco jen tak pro sebe, řekla jsem si, že to zkusím. Už šiju čtyři roky, ale začátky byly krušné,“ směje se Kateřina a zkušeně lemuje černý kus látky, ze kterého se brzy stane katechetický šátek.

VYROBÍ JICH TISÍCE

Katechetických šátků ve tvaru kruhu nebo pěticípých hvězd vzniknou pod rukama šiček stovky až tisíce za rok, nejvíce pak před Vánoci. Děti s nimi při náboženské výuce hrají různé hry. Zakázky na šátky chodí z celé republiky, z Německa nebo Slovenska. I počty vyrobených a prodaných maňásků ale postupně stoupají. Dílna má dokonce svého prodejního rekordmana, pana Ladislava Holbu, který přes nevidomost a vadu sluchu navštěvuje školky, školy, knihovny a jiná zařízení a nabízí v nich výrobky z dílny. Za rok jich prodal více než dva tisíce kusů.

Ivana a Kateřina původně švadlenkami nebyly, práce s látkou je ale baví.

„Nechává maňásky třeba ve školkách, aby si s nimi děti pohrály. Rodiče pak vystavené kousky vidí, dozvědí se, že koupí pomáhají handicapovaným, a zároveň udělají dítku radost. Přímo školky si je na hraní také hodně objednávají,“ říká Daniela Piechowiczová, která se stará o skladové hospodářství dílny a která také jako jediná v dílně tvoří na počítači návrhy výšivek.

Roztomilé obličeje maňásků navrhuje Daniela, vyšívá už je ale stroj. Stroj, který zvládne vyšít prakticky cokoliv loga na montérkové blůzy stolařů z další chráněné dílny sv. Alexandra i další kusy na zakázku, přírodní motivy nebo dětské obrázky. Díky speciální silné výšivce vytvoří obličeje i panenkám určeným pro nevidomé děti. Co si kdo vymyslí. „Všechno se naprogramuje v počítači podle předlohy. Pak přenesu obrázek do stroje, vše nastavím a zapnu,“ popisuje Daniela, zatímco vrací na své místo utrženou růžovou nitku, která vypadla z očka stroje.

MUSÍ VÁS TO BAVIT

V malém skladu blízko dílny visí zástěry, tašky, leží kuchyňské chňapky, ubrusy nebo utěrky ženy mají šicí repertoár docela pestrý. Dřevěně poličky po celé délce stěny hřejivé podkrovní místnůstky plní z velké části maňásci zvířat a pohádkových postaviček. „Ze školek a škol se nás ptali, jestli můžeme vytvořit třeba maňásky k pohádce o třech kůzlátkách,“ říká Daniela. Motivy vybírají v dílně tak, aby se s maňásky daly zahrát české pohádky.

Nápady se rodí především v hlavě vedoucí textilní dílny Zuzany Foltové. I na Velikonoce jsou v plánu dvě prodejní akce, kde se šičky pokusí zaujmout třeba háčkovanými obaly na vajíčka nebo dekoračními vycpanými slepičkami. „Musí vás to bavit,“ shodují se obě švadlenky, zatímco na chvíli vypínají stroje a přichází čas na polední kávu.


MARKÉTA SULKOVÁ