KRAJSKÉ VOLBY 2020

Lukáš Curylo je poslední čtyři roky pravou rukou a prvním náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje.

V dalším z předvolebních rozhovorů Deníku se dívá jak na nejbližší roky z pohledu vyřešení otázek nezaměstnanosti, bezpečnosti a ekonomiky, tak i do střednědobého horizontu po ukončení těžby na dolech OKD.

„Bude na vládě, aby v regionu zainvestovala do jiných typů energií nebo posílila přenosovou soustavu,“ říká v rozhovoru Lukáš Curylo.

VIZITKA LUKÁŠE CURYLA

Lukáš Curylo
 (*narozen 3. února 1974 v Ostravě) je od roku 2016 prvním náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje, v politice se však pohybuje už od roku 1996, kdy vstoupil do KDU-ČSL.

V letech 1998 až 2010 byl zastupitelem městského obvodu Ostrava-Poruba, od roku 2008 je zastupitelem Moravskoslezského kraje. Třináct let je také ředitelem Diecézní charity ostravsko-opavské a od roku 2013 také Charity ČR.

Trvale žije v Ostravě, kde vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity a zároveň též Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pyšní se tak dvěma tituly Mgr. V samotných počátcích své politické dráhy učil na gymnáziu.

Jste ředitel Charity ČR i Diecézní charity ostravsko-opavské. A do toho ostřílený politik. Jak vás napadlo tyto dva naprosto odlišné světy skloubit?
Spíše to byla náhoda, možná osud. Od roku 2007 jsem ředitelem Charity, od roku 2008 zastupitelem kraje. V té době jsem to bral jako obrovskou výhodu, protože člověk má informace z první ruky a určité věci může ovlivnit v politické praxi. Bylo to období velké hospodářské krize, docházelo ke škrtům v sociálních službách a já jsem měl z terénu okamžité informace, které jsem mohl interpelovat v zastupitelstvu. Když jsem kandidoval potřetí a stal se náměstkem hejtmana, nabídl jsem mandáty v charitách v Praze i v Ostravě k dispozici, ale kolegové chtěli, ať pokračuji. Jsem teď však spíše takový předseda představenstva než výkonný ředitel. Ano, s funkcí náměstka hejtmana je to časově náročné, ale stále je to pro mě přínosné, protože neztrácím kontakt s realitou běžného života, a tak jsem často schopen lépe rozlišit to, co se říká, ale přitom to není pravda. Byl jsem například v době vrcholící koronavirové krize šéfem charitního krizového štábu v celé republice a viděl jsem, jak jednotlivé orgány fungují, což mi dalo realističtější pohled na situaci.

Padla zmínka o tom, že když jste kandidoval poprvé, byla krize, a nyní nejspíše bude znovu…
Je to tak, cykly se zhruba co osm let opakují. Myslím si proto, že hospodářská krize by přišla i bez koronaviru. Možná že ne tak razantní, ale přišla by. I to je ostatně velký důvod, proč kandiduji dál. I náš politický program zohledňuje a navrhuje opatření, jak z krize ven. Každá strana k tomu bude přistupovat trochu jinak.

Do voleb jdou strany většinou s cílem něco změnit, jen ojediněle pokračovat v nastolené práci svých předchůdců. Coby první náměstek hejtmana jste ale výraznou součástí stávajícího vedení kraje. S jakým postojem tedy jdou do podzimních voleb lidovci s vámi v čele?
Takovou tu překopávací práci jsme si vlastně odpracovali během těchto čtyř let. K voličům jsme šli s nějakými vizemi a sliby, kterým se mnozí smáli, a my dnes s hrdostí můžeme říct, že to, co jsme slibovali, jsme v našich oblastech splnili. Nastupovali jsme s prioritami, že chceme podpořit sociální oblast, kde se podpora pohybovala kolem 18 až 20 milionů korun ročně, dnes je to 120 milionů korun. Přesně jak jsme v programu slíbili. Stabilizovalo to celý systém. Sociální služby u nás proto nezaznamenaly takový otřes jako v jiných krajích. I nadále chceme zaměřit finanční prostředky na podporu sociálních služeb a zejména na získávání evropských dotací.

Hodně se hovoří o výstavbě domovů pro seniory. Je to ta pomyslná špička ledovce vašich plánů?
Jako kraj jsme snad poprvé v historii od vzniků krajů začali s přípravou stavby nového domova pro seniory, a to v Kopřivnici. Je třeba také myslet na budoucnost. Konečně se totiž evropské dotace mohou použít i na sociální služby, což v minulosti nebylo možné. Kdo tedy bude připraven a bude mít projekty, může do této oblasti investovat. Míst v domovech seniorů je velký nedostatek, jen v Ostravě chybí asi šest tisíc míst, v celém kraji je to možná několik desítek tisíc. Každý z nás, kdo má doma starší příbuzné, ví, že když někoho chcete umístit do domova pro seniory, je to spíše zázrak, pokud se to podaří.

Díval jsem se, že lidovci svůj volební program opírají o tři základní pilíře: zaměstnanost, bezpečnost, ekonomika. S ohledem na poslední měsíce to bude v těchto oblastech boj, nemyslíte?
Bude to boj a bude otázka, jak se z toho dostat ven. Velká výzva pro toto období bude zejména ekonomika. Vznikají velké výpadky v příjmech našeho rozpočtu, zejména v daňové oblasti, a je velká otázka, jak se k tomu postavíme. Jestli vezmeme například úvěr a proinvestujeme se krizí, nebo zda budeme schopni pouze popřesunovat finanční prostředky…

Je reálné peníze jen tak popřesunovat, nebo je ten výpadek takový – hovoří se o více než miliardě korun, že přijetí úvěru bude nezbytné?
Výpadek je velký, jen letos to má být dokonce až miliarda a půl a v příštím roce přibližně totéž. Úvěr bude potřeba. Je otázka, jestli nás stát nechá na holičkách, nebo nenechá. Obcím kompenzoval výpadek 12,50 koruny na obyvatele, nám ale nedal téměř nic, i když slíbil asi 400 až 500 korun na hlavu. Pokud by ke kompenzacím došlo, vykryje nám to částečně výpadek v příjmech i mimořádných výdajích, protože jsme mimo jiné podporovali i OSVČ, nakupovali jsme roušky, šedesáti miliony jsme podpořili cestovní ruch. Jen 650 milionů jsme dali na boj s covidovou krizí, zbytek na výpadek rozpočtu. Úvěrem bychom chtěli pokrýt velké investiční projekty, nikoliv provozní výpadky, ty se musí vykrýt jinak. U velkých investic máme deklarovanou podporu státu, ale je otázka, do jaké míry vláda slibům dostojí.

Takže už se připravujete na to, že onen úvěr by měl pokrýt možný scénář, v němž stát nedodrží to, co podpisem memorand přislíbil?
Bohužel, musíme počítat i s touto variantou. Naše priorita je tyto věci dotáhnout. Investovali jsme do projektů už několik desítek milionů korun, které bychom vyhodili z okna. A hlavně náš kraj to potřebuje. Zejména novou budovu vědecké knihovny, která dnes není jen o půjčování knížek, ale je to už jakési vědecko-studijní komunitní centrum, kde se lidé vzdělávají, píší vědecké práce, setkávají se, dochází k digitalizaci a přístupům on-line. Mohou tam být čtyřiadvacet hodin denně. Ale podpora je přislíbena i u dalších projektů. Region zkrátka bude potřebovat finanční prostředky, protože je postižen restrukturalizací, navíc kdo ví, jak to bude do budoucna s našimi největšími zaměstnavateli, jako jsou OKD, Liberty a další.

Nakolik vlastně poslední měsíce změnily vaše plány a program, který jste pro volby měli dlouho dopředu připravený?
Neřekl bych, že to byl výrazný zásah. Jediné, co jsme udělali, bylo to, že jsme se zamysleli, jak nastartovat ekonomiku v našem regionu. Kraj však nemá zásadní postavení, aby toho mohl skutečně sám dosáhnout, máme zejména nepřímé nástroje. Můžeme kraj udělat atraktivnější například prostřednictvím cestovního ruchu, aby tady lidé jezdili a utráceli zde peníze. Je třeba nepřímo připravit podmínky pro to, aby služby měly zákazníky a přežily. Nemáme zásadní strategické dotace, nemůžeme výrazně ovlivnit soukromé podniky a centrální infrastrukturu. Na to nemáme zákonné podmínky ani finanční prostředky. Základ je udržet tady lidi.

Na tom se ve výsledku nic nezměnilo, protože o udržení lidí v regionu se jako o problému mluví už dlouhá léta…
Přesně tak. Největší hodnotou jsou totiž naši šikovní lidé, a to zejména lidé pracující v oblastech s vysokou přidanou hodnotou. Pokud tito lidé budou odcházet, region se bude posouvat jen velmi pomalu. Proto tolik investujeme do vědy, vzdělání, do Moravskoslezského inovačního centra, připravujeme vodíkovou vizi a další věci. Chceme restartovat naši ekonomiku, pokračovat v restrukturalizaci a nadále zvyšovat kvalitu života v našem kraji.

Povězte upřímně, myslíte si, že se letošní předvolební boj mezi stranami změní ve frašku, v níž politici budou brát koronavirus a vše s ním spojené jako důvod někoho pošpinit, přihřát si polívčičku, zkrátka vytlouct z tohoto problému pro sebe co nejvíc?
To je o přístupu každé strany, já nevím. My se snažíme tohoto problému nezneužívat. Lidé však asi zaznamenali, že jsme se dostali do střetu s hygienickou stanicí zejména ohledně kultury. Nedávná opatření byla nepřiměřená, tvrdá a hlavně okamžitá. Vůči tomu jsme se museli ozvat, za což se ředitelka hygieny i pan ministr nakonec omluvili, a na můj popud byla některá opatření v kultuře brzy zmírněna. To je snad jediný politický střet se státní správou. Ano, člověk tohoto problému může zneužít, ale snad se to nebude dít. Otázek ohledně koronaviru však bude spousta a v některých řešeních jsme se rozcházeli i uvnitř strany. Je to spíše otázka odborná a lidského nastavení, nikoliv věc zcela politická.

V čem přesně jste se ohledně koronaviru uvnitř strany rozcházeli?
Přiznám se, že mám plno známých doktorů a epidemiologů, takže když jsme první vlnu přečkali a virus nezmutoval tak, jak se předpokládalo, přikláním se k tomu, aby se covid řadil spíše k osmnácti existujícím druhům chřipky jako ta devatenáctá. Neviděl bych to tak tragicky. Úmrtnost na virus je v současnosti minimální a projevuje se téměř jako normální chřipka. Takové restrikce bych proto ani v možné druhé vlně nedělal. Musíme přijmout, že už je součástí našeho života a že jej nikdy nevymýtíme úplně, stejně jako jsme nevymýtili ani oněch osmnáct druhů chřipky. Je nesmysl nalhávat si opak.

Takže opatření typu omezování počtu osob na akcích, natož jejich rušení, byste už nezaváděl?
Pro mě jako politika i ředitele charity je nejdůležitější chránit ty nejzranitelnější skupiny – lidi v nemocnicích, seniory, lidi s postižením. Tam je to na místě. Ale zavádět tato omezení plošně u zdravých lidí je podle mě nesmysl. Důležité bude nereagovat zbrkle dvakrát týdně, ale zavést interní semafor: stane se toto, přijmeme toto. Aby se na to mohli lidé připravit, a to i v kulturní a investiční oblasti.

Nyní máte „pod palcem“ kulturu a památkovou péči, prostřednictvím Jiřího Navrátila též sociální oblast, o které už byla řeč. Povězte, co zásadního se za poslední čtyři roky událo v kultuře? Bylo tam z vašeho pohledu hodně co napravovat?
Kultuře jsme opět dali háv důležitosti, protože když jsem tady nastupoval, tak to bylo jakési oddělení u stavebního odboru, což je dehonestace kultury jako takové. Proto jsme znovu zřídili samostatný odbor. Kultura byla skutečně popelkou, co se týče finančních prostředků i přístupu k ní jako celku. Podařilo se mi zdvouapůlnásobit investice do kultury, takže se dnes bavíme o podpoře ve výši osmi set milionů korun ročně. Jediné, co mohu pochválit, jestli to tak mohu nazvat, je to, že některé projekty byly předpřipravené v šuplíku. Některé jsme proto jen oprášili a na rozdíl od předchozího vedení je zařadili do rozpočtu jako strategické cíle.

Které z realizovaných projektů to jsou?
Například projekt Malé scény Těšínského divadla, který pochází snad z roku 2012 nebo 2013, ale teprve nyní jsme ho dotáhli do konce a v září se otevře. Byl předpřipraven projekt na nové muzeum v Českém Těšíně, které jsme otevřeli. A pak tu byly projekty, které byly úplně mrtvé, třeba Černá kostka v Ostravě. Problematická byla situace s hradem Sovincem a zámkem Bruntál. Kvůli tomu, že se vedou soudní spory s německými rytíři, do nich předcházející vedení vůbec neinvestovalo. Bruntál chátral a Sovince si po šedesát let od vyhoření tamní lesnické školy nikdo nevšímal. Domluvili jsme se, že do těchto památek budeme investovat, protože soudní spor může trvat ještě desítky let a ty památky si takový stav nezaslouží. Rozšiřujeme tam i návštěvnické okruhy. A jsou tu i další památky a projekty, třeba muzeum Tatry, Nová Horka nebo zámek v Kravařích. Také jsme se s biskupstvím domluvili na projektu Otevřené chrámy, který byl velmi úspěšný v Olomouckém a Zlínském kraji.

A nyní už je i v našem…
Hned v prosinci po nástupu na úřad jsme Otevřené chrámy prosadili. Zastupitelé se divili, kdo v našem kraji o to bude mít zájem, ale trval jsem na tom, ať to zkusíme. Dnes mají chrámy návštěvnost kolem 180 tisíc lidí ročně. Lidé mohou navštívit naše kostely a další sakrální stavby s průvodci a prohlédnout si je. To je přece perfektní věc. Také jsme přišli s projektem cen Jantar, kdy oceňujeme umělce v jednotlivých kulturních oblastech. Jsme snad jediný kraj, kromě Středočeského, který něco takového má. Je to unikátní projekt s originální krásnou soškou pro vítěze. Rovněž jsme zřídili schodiště slávy na Bolt Toweru.

Kultura letos dostala kvůli koronaviru pořádně za uši. Jisté je, že bude dlouho trvat, než se všichni, kdo se v kultuře pohybují, „postaví na nohy“. Jak tomu lze pomoct na úrovni kraje?
Situace není jednoduchá. Vedu permanentní diskusi se spoustou lidí z kultury, a to včetně osvětlovačů, zvukařů či cateringových společností. Bylo by dobré připravit dotační titul, který nebude cílit pouze na zajištění akcí, ale i na existenci samotných organizačních týmů. Když se rozpadnou, už je jen těžko vytvoříte. To díky nim máme dost možná nejlepší festivaly ve střední Evropě. Proto jsme řadě organizátorů finanční prostředky nechali, i když se akce neuskutečnily. Podmínkou bylo doložit, že ty finanční prostředky skutečně utratili v souvislosti s přípravou akce.

Obrovské náklady si vyžádalo jen posledních několik měsíců. Dokážete si představit, že by se obdobný scénář sezonně vracel ještě několik let?
To si opravdu nedokážu představit. Nebylo by v možnostech kraje, ale ani samotných lidí takhle fungovat. V kultuře je to jiné než v jiných oblastech. I umělcům jde samozřejmě o finance a obživu, ale z velké části především o seberealizaci a kontakt s diváky. Prodávají to, co mají uvnitř. Nechci teď nikoho urazit, ale není to tak, že jeden den by prodávali auta, druhý den nábytek a třetí den třeba dezinfekci. Umělci jsou nastaveni úplně jinak. Klavírista nemůže dělat kováře, zpěvák nemůže fungovat v každém prostředí, protože si zničí hlas. Pro normálního člověka je to úsměvné, ale tak to je. Byla by to katastrofa, ale snad to nenastane. A co je zejména důležité, každá koruna investovaná do kultury se vrátí čtyři- až sedmkrát. To je dokázané. Kultura nejen baví a naplňuje potřeby člověka, ale také zaměstnává lidi a neuvěřitelně ekonomicky regionu dává.

V politice jste přes dvacet let. V očích veřejnosti je to vesměs rejdiště plné korupce. Co si o tom myslíte?
Nepohybuji se v úplně vrcholové politice. Slyšel jsem toho ale hodně. Slyšel, ale sám neviděl, protože mě se to netýká. U mě si nikdo žádné korupční jednání nedovolí, nezkusí něco nabídnout, protože ví, že by se se zlou potázal. Někdy přemýšlím nad motivy, proč někdo takhle hlasuje nebo jedná, ale to už je věcí jiných orgánů a zejména pak voličů.

Jste typ člověka, který svou prací žije vesměs čtyřiadvacet hodin denně – i s ohledem na další mimopolitické funkce, nebo si dopřejete čas i na relaxaci a regeneraci?
Soukromý a veřejný život se mi tak prolíná, že nejsem schopen rozlišit, kdy jsem veřejným činitelem a kdy běžným občanem, taťkou či manželem. Kombinuji to. Přijdu z práce, zajdu si zajezdit s dcerou na kole nebo zaplavat a večer zase jdu třeba zahajovat festival, koncert či jednat s partnery. Nejde to neprolínat. Nejsem ale typem člověka, který by rodině sliboval, že za dva tři roky na ně už bude mít více času, snažím se jim ho věnovat pořád, protože ta léta už se nikdy nevrátí. Je to o načasování a uspořádání priorit. Nejsem ten, koho politika úplně pozře, abych musel být všude a pořád.

Kdybyste měl dosavadní účinkování tohoto vedení kraje ohodnotit jako ve škole, jakou známku byste za období 2016 až 2020 udělil?
Kdybych měl hodnotit čtyřletku jako celek, dal bych koalici lepší dvojku.

Kde jsou rezervy?
Určitě jsou. (usmívá se) Bude nás čekat velká diskuse například v oblasti zdravotnictví, energetiky či životního prostředí. Neřekl bych, že se to dělalo špatně, ale nejsou to uzavřené záležitosti. Bude se nám nedostávat uhlí, na kterém jsou naše elektrárny a hutní průmysl bytostně závislé, což bude velký problém, ale také výzva.

Když jste nakousl téma uhlí, jak nahlížíte s ohledem na riziko zvýšení míry nezaměstnanosti na vizi, že do dvou let by měla zcela skončit těžba v OKD?
Rozhodnutí státního podniku moc neovlivníme, ale z pohledu nezaměstnanosti je to pro nás strašná rána, protože na těžbu jsou navázány tisíce pracovních míst. Je také otázka na stát, zda poskytne nějaký kompenzační balíček rent a útlumových i revitalizačních dotací. Pokud ne, tak to bude obrovský problém. To hlavní ale je, že tady bude chybět uhlí, a budeme řešit energetické zajištění regionu, protože tady nemáme žádné vodní ani větrné elektrárny významného charakteru, dokonce ani jádro a už vůbec zde nejsme schopni elektřinu přivést zvenčí. Tento problém nastane a budeme muset řešit energetické zajištění regionu, aby lidé vůbec měli čím topit a svítit. Možná, že dnes to zní jako science fiction, ale tak to skutečně je. V našem regionu je vše z devadesáti procent závislé na uhlí.

Co jeho dovoz?
Zvažuje se, že Polsko bude jediným místem v Evropě, kde těžba zůstane povolena. Je pak otázka, kolik z toho koláče zbude na nás. Také ne každé uhlí je vhodné pro náš energetický a hutní průmysl. Bude na vládě, aby tady zainvestovala do jiných typů energií nebo posílila přenosovou soustavu, abychom tady energii byli schopni přivést.

K TÉMATU

Tváře na kandidátce KDU-ČSL

1. Lukáš Curylo
2. Jiří Navrátil
3. Vít Slováček
4. Marcel Sikora
5. Michal Jedlička
6. Zbyněk Pražák
7. Monika Brzesková
8. Bohuslav Niemiec
9. Jiří Carbol
10. Dana Forišková

Jak dopadli v krajských volbách 2016?
Křesťanští demokraté ve volbách před čtyřmi lety získali 10,17 % hlasů a osm mandátů. Koalici následně utvořili spolu s ANO a ODS, v opozici skončily ČSSD, KSČM a SPD s SPO.