Kněz Jan Randa jen několikrát do roka zažije v Třemešné kostel zaplněný do posledního místa. Kostelní lavice bývají spolehlivě obsazené 3. listopadu na svátek svatého Huberta. Svatohuberstká mše bývá obzvlášť slavnostní. Do Třemešné se sjíždí myslivci z celého okresu, aby vzdali hold svému patronovi, jak jim přikazují dávné tradice. Přichází i občané, které láká kouzlo sokolnictví, původ myslivců k oltáři s jelenem na nosítkách, lovecké trofeje mezi obrazy křížové cesty, bažant vedle eucharistie a zpívaná huberstká mše troubená na lesní rohy.

Svatého Huberta podle legendy v 8. století obrátilo na křesťanskou víru setkání s jelenem. „Dopřej nám množství zvěře v našich honitbách a propůjč nám potřebné štěstí při lovu, nás pak opatruj před všelikým nebezpečenstvím před úrazy koňmo i na voze, a naše psy pak ochraňuj před vzteklinou,“ modlili se v Třemešné ctitelé svatého Huberta k Bohu.

Tím hlavním zážitkem byl letos ceremoniál přijímání dvou adeptů mezi myslivce formou pasování. Stává se jen zcela výjimečně, aby ceremoniál absolvoval manželský pár. Předseda Okresního mysliveckého spolku Bruntál Jaroslav Mader upozornil, že obřad přijímání mladých myslivců mezi zkušené lovce má být silným zážitkem, protože si ho myslivec ponese po celý život.

Svátek svatého Huberta v Třemešné

Pak ocitoval Mysliveké desatero, které je etickým kodexem české myslivosti. Například se v něm uvádí: „Reguluj stavy naší zvěře, škodnou zbytečně nestřílej, neboť i ona v únosné míře užitečná jest. Zvláště šetři dravce. Hrozí jim vyhubení. Pamatuj, že příroda není střelnice. Střílej jen na to, co bezpečně rozeznáš. Proti újedníkům, bouchalům, pytlákům a jiným škůdcům nebuď schovívavý. Buď však opatrný! Neber na lehkou váhu svou mysliveckou čest! Tu vždy a všude chraň a braň! Mluv jen naší krásnou českou mluvou mysliveckou, neboť ona je nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků. Psa svého miluj nade všechno. Jest ti nejlepším pomocníkem a věrným druhem,“ připomenul Jaroslav Mader všem přítomným co obnáší výkon práva myslivosti, která je součást našeho národního kulturního dědictví.

Manželé Podešvovi museli splnit řadu pravidel, které se u myslivců předávají z generace na generaci. Nejdřív vystoupil zkušený vážený starší myslivec aby dosvědčil, že tito adepti prokázali předepsané znalosti i dovednosti. Garantoval, že jsou dostatečně připraveni stát se řádnými myslivci. Pak Michal a Nikola Podešvovi poklekli u hořící svíce na pravé koleno, aby přijal trojí úder loveckého tesáku. Jaroslav Mader pronášel formule, ve kterých jsou po staletí zakotveny dobré myslivecké mravy a mnozí myslivci je znají nazpaměť. Velkým finále je předání pušek se slovy: „Zbraň svou, myslivče, vždy opatruj, zvěři a svým druhům ku pomoci stůj, rozvaž každý výstřel v dál, nejdřív miř a potom pal!“