„Padesát? Za tři stovky jsi mohl mít kartu na celý rok!“ vrtí Pepa u svého karavanu hlavou nad neznalým návštěvníkem. Je naturista od přírody (dětství), patří k ostravskému spolku, jenž má výběžek u jezera v Antošovicích s pláží i kempem v pronájmu.

Vychází je lehce nad padesát tisíc korun ročně, proto taky vybírají vstupné.

„Slyšíš ptáčky? To je klid, není tu ani elektřina,“ smějí se u stanu s cedulí „Výběrní místo“ sloužící jako oficiální brána. Vjíždějí zde jen kempaři, pro ostatní je parkování (zaplněné ze dvou třetin českými a z jedné polskými vozy) na konci cesty. Po té se řítí i omladina v otřískaném francouzském autě… a když zjistí, kde se ocitá, otáčí se nazpět.

„Kde jsou děcka? Dříve jich tady lítaly mraky, pořádaly se soutěže, hry,“ zaznívá z hloučku slunícího se u maringotky s občerstvením. Sedí okolo pamětníci z „tvrdého jádra“ opálení doslova od hlavy až k patě, srdeční a pohodoví lidé. Norman zrovna vypráví historky z osmdesátých let – období nastupujícího boomu naturismu i tady v Antošovicích.

„Patnáct stovek členů, tehdy. Dneska asi tři stovky…“ nechávají se slyšet organizovaní naturisté. A vzpomínají na dvou- až třítisícové návštěvnosti této lokality, kloubové autobusy „čabajky“ mířící na ni z Přívozu zaplněné a v párech nebo tři výčepy na Pohodě, každý s vlastní frontou. Dnes říká Romana ve stánku, že teplá jídla vaří jen o víkendech.

„Zfetovat se umí, svlíknout do naha se stydí,“ konstatuje na adresu mladých generací poněkud sarkasticky Jana. Má ostatně zajímavý pohled na pobyt v přírodě bez jakéhokoliv oblečení: Přece nebude kupovat zajíce v pytli, že? Její kamarádka Eva, pletoucí na židličce punčochy, je očividně potěšena z každé mladší tváře mezi „holyma dupama“.

„Letos je asi o metr více,“ pochvaluje si Jaroslav koupací premiéru a s humorem, snad naturistům vlastním poznamenávající, že voda jeho pupek krásně nadnáší. U břehu se diskutuje o „nudapláži“ na štěrkovně v Hlučíně, zejména co se konečně pořádného obehnání zelení týče. Ne, že by naháči snad styděli, nestojí jen o očumování (a focení).

Danuta z polské Bytomi na Pohodě dokonce hospodaří a na sobě má jen zlatý křížek na krku. „Hlavně rajčata, ale taky nějaké kytky,“ prozrazuje, co u jejího přívěsu roste. Třetí červnový, tropický pátek odpoledne je zde kolem stovky lidí. O víkendu slibujícím podobně vysoké teploty jich naturisté očekávají více. Jirka už shání makrely k opékání…