„Během třiceti let každý rok registrujeme tři stovky rekordů, máme jich dohromady kolem deseti tisíc. Tohle, co předvedl, patří do absolutní špičky,“ řekl Luboš Rafaj.

Zdeněk Pácha si splnil svůj velký sen a cíl. Jaká cesta k němu vedla?

SLADKÁ SNÍDANĚ JAKO DOPING

Ráno vstal v pět v Janských Lázních, kde přenocoval u známých. Dal si palačinky s marmeládou. „To je moje klasika, která mě vždycky nastartuje,“ prozradil oblíbený doping.

Vyjel k Luční boudě, odkud mašíroval po svých ke Slezskému domu, k místu, kde turisté vyrážejí na závěrečný výšlap k vrcholu nejvyšší české hory. Tam nechal oficiálně zvážit zátěž, kterou ponese, aby byl jeho výkon opravdu věrohodný.

V 9.03 se odrazil k rekordnímu výkonu. Nasadil na záda 19,6 kg těžkou dřevěnou krosnu, kterou si sám vyrobil, s třemi plnými sudy s pivem Staropramen, a vyrazil. Čekalo na něj 1888 metrů s převýšením 208 metrů po Jubilejní cestě.

Bečky si vypůjčil z Boudy v Obřím dole. „My vám z nich odpijeme, abyste to neměl tak těžký,“ vtipkovali turisté, kteří si nosiče s ohromným nákladem fotili jako novou krkonošskou atrakci. Pácha se jen usmíval. „Za týden jdeme znova, ne?,“ nadhodil v dobrém rozmaru. „Pojďte si to zkusit taky,“ vybízel kolemjdoucí.

KYSLÍK A PRAVIDELNÉ PAUZY

Náročnou cestu ušel za 3 hodiny a 27 minut. Prokládal ji pravidelnými pauzami po 40 až 60 metrech, při kterých se vydýchával. „Kyslík docházel hlavně nahoře,“ popisoval.

Ustál kritickou situaci v polovině trati, kdy se začaly ozývat problémy se svaly a levou nohou, i finální výstup s prudkým stoupáním a závěrečnou ostrou zatáčkou k vrcholu Sněžky. „Zkoordinovat pohyb byl základ,“ vysvětloval.

Na zádech mu šplouchalo v sudech pivo, zapřel se, zvedl 211 kilo a vyrazil na poslední metry cesty, která ho přivedla k novému česko-slovenskému rekordu horských nosičů. Nikdo v Krkonoších, Vysokých Tatrách, ani jiných horách nenesl těžší náklad.

MOHL BY NÉST I 230-250 KILO

V cíli strhaně nepůsobil. Rozdával úsměvy, přijímal gratulace. „Šli jsme sem kvůli vám až ze Špindlu,“ slyšel od mladé paní. Ředitel Agentury Dobrý den Luboš Rafaj ho veřejně na Sněžce uvedl do České knihy rekordů.

Páchova meta přesto není konečná. „Ověřil jsem si, že mám ještě rezervy. Nebyl to výkon do úplného maxima. Vím, že limit mám výš. Takových 230-250 kilo bych mohl dát. Jen si musím pořídit pevnější boty. A záleží také na manželce,“ naznačil, že pomýšlí na zvýšení laťky.

Na České Poštovně na Sněžce si dal nudlovou polévku, párek v rohlíku, zapil to malinovkou. Dumal nad problémy s levou nohou, až přišel na to, že to je kvůli kůži, která se mu shrnula do masa. Těšil se na slavnostní večeři k hostitelům do Janských Lázní. Méně už na pondělní odpolední šichtu do válcoven trub ve Frýdku-Místku. „Míváme tam 40-50 stupňů,“ popsal pracovní podmínky 51letý rekordman, který žije v Kunčičkách u Bašky na Frýdecko-Místecku.

PRO MANŽELKU PYTEL NA HLAVU

Zdeněk Pácha je zkušeným horským nosičem. Do hor, českých, slezských i tatranských už vynesl ledacos. Na alpský vrchol Mt. Blanc dokonce vozíčkáře. Doma v Beskydech nosil na dřevěné krosně syna i dceru. Jen manželku na ni nemůže dostat. „To je největší oříšek. Stydí se. Nechce, abych ji nesl. Z legrace manželce říkám, ať si dá pytel na hlavu, že jí pak nikdo nepozná,“ udržel si dobrou náladu.

S těžkou zátěží pravidelně trénuje. Na Lysou horu nosí barely, naplněné vodou, kterými na vrcholu zalévá přírodu. V zimě bere s sebou jako příruční zavazadlo sáňky, na kterých sjíždí po zasněženém kopci dolů.

Jednapadesátiletý valcíř trub se přitom potýkal v minulosti s artrózou češek a mikrotraumaty stehenních svalů, kdy nemohl uběhnout ani 100 metrů.

Při extrémním výkonu doprovázela Páchu lékařka Erika Marková. „Výstup byl náročný. Měla jsem proto s sebou pro jistotu injekce, obvazy, tejpy, keleny, pokud by měl problémy se svaly a šlachami,“ líčila.

Páchu označila za genetický zázrak. „Je jeden z milionu, kdo dokáže zvládat takovou fyzickou aktivitu. U něj je to kombinace fyzicky náročné práce, trénovanosti a neuvěřitelné vnitřní energie. Obdivuji jeho psychickou i svalovou schopnost se rehabilitovat a znovu nakopnout tělo. Je to takový nezmar. Uvidíte, že rekord ho nakopne a za rok se setkáme s jeho dalším výjimečným výkonem,“ měla jasno doktorka.