SERIÁL DENÍKU

Pochlubit se, že i čtvrtstoletí po ukončení zdejší těžby uhlí normálně fárá do ostravského podzemí, se může dnes okolo dvou desítek lidí. Ale nemají na mysli díky vizuálním efektům sice působivý, zato jen několikametrový sjezd v muzeu na Dole Anselm na Landeku!

Všechny díly našeho nového seriálu i další články k tématu Ostravské šachty dnes najdete zde

Svislou důlní dopravu se strojníky těžního stroje, narážeči (chlapy zajišťujícími jízdu), těžní klecí i specifickými předpisy provozují na vítkovické šachtě Jeremenko. „I tady samozřejmě horníci dobývali uhlí.

Za necelé století od vyhloubení první jámy Louis ho bylo přes osmadvacet milionů tun,“ říká Pavel Dokoupil, vedoucí mechanik odštěpného závodu ODRA státního podniku DIAMO.

Památkově chráněného je tady – tak jako na spoustě šachet v Ostravě – docela dost.

Ten je i jedním z pamětníků přeměny dolu v 90. letech minulého století na vodní jámu sloužící k čerpání důlních vod (pro ochranu dobývaných ložisek uhlí). „Žádné čelby či rubání, jen pár obřích čerpadel. Ty za osmnáct let dostaly z podzemí přes 87,5 milionu kubíků vody,“ popisuje. Teplou, silně mineralizovanou, ale jinak neškodnou tekutinu se vypouští se souhlasem úřadů do řeky Ostravice.

Byť se nerazí a netěží, neznamená to, že se na Jeremenku neřídí báňskými předpisy. „Všechno jako v hornictví! Počínaje potřebou vlastní závodní báňské záchranné služby. Statut záchranáře má osm chlapů, ale jinak dělají údržbářské a kontrolní práce,“ uvádí Dokoupil.

Samozřejmostí jsou sebezáchranné přístroje pro fárající či hlídání metanu. Jeremenko tak má stále i dispečery, důlní elektrikáře a zámečníky (pracující i jako údržbáři), pracovníky úseku větrání… Ti se starají o zhruba 450 metrů důlních děl zvaných překopy v hloubce 585 metrů pod městem. Zbytek důlních děl je uzavřen a pod kótou 620 metrů zatopen. „Čerpat vodu tady budeme ještě asi deset let,“ zakončuje mechanik.

Vodní jáma slouží k ochraně stále dobývaných ložisek černého uhlí na Karvinsku.