„Na medicíně nás všechny připravovali na to, jak lidem zachraňovat jejich zdraví či životy, ale až na pár výjimek se nikde na fakultách neučí, jak postupovat, když možnosti a způsoby pro záchranu nejsou,“ uvádí primářka kopřivnické léčebny dlouhodobě nemocných Dagmar Palasová.

Ta působí také v Mobilním hospici Ondrášek (MHO) a je garantkou jeho programu vzdělávání kolegů v nástavbovém oboru paliativní medicína. „Před několika lety se o to zajímali jen dva tři čeští lékaři ročně. Nyní je to deset patnáct. Chtějí se postarat i o tu část svých pacientů v pokročilých stadiích život ohrožujících chorob,“ popisuje Palasová.

Nemocniční kaplan Václav Tomiczek.
Posilu v bolesti potřebují nejen sami nemocní, ale i ti, kdo jsou kolem nich

Nejdůležitější je podle ní zvládat symptomy takových pacientů především zbavovat je bolesti a utrpení. Ale i úzkosti či depresí.

„Reagujeme nejen na fyzický, ale i psychický, sociální a spirituální stav, a směrem k příbuzným vedeme takovou komunikaci, aby byli srozuměni s tím, co a proč děláme,“ vysvětluje Palasová.

Podle projektové koordinátorky MHO Nadi Satolové nastoupí první lékařka na výuku paliativní medicíny v září. „Bude vyjíždět s našimi lékaři a doprovázet je na každém kroku,“ pokračuje Satolová s tím, že podle akreditace udělené Ministerstvem zdravotnictví ČR musí příprava k příslušné atestaci trvat nejméně dvanáct měsíců.

Ilustrační foto.
Ondrášku škodili už čtyřikrát, doplatili na to vždy i pacienti

Ondrášek v programu spolupracuje s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně, Institutem postgraduálního vzdělávání v Praze či fakultními nemocnicemi v Ostravě i Olomouci. V moravskoslezském regionu je jediným zařízením s touto platnou akreditací. „Znamená to, že jsme splnili požadavky na personální i materiální vybavení a fungujeme na takové úrovni, abychom dovedli školit další lékaře… a ti se u nás měli co naučit,“ říká Satolová.

Pro mobilní hospic podle ní znamená udělení akreditace fakt, že provádí svou činnost dobře, a že i medicínská veřejnost uznává jeho odbornost. Ondrášek se stará o nevyléčitelně nemocné od roku 2004, v poslední době přibírá k dospělým i dětské pacienty. Vloni se věnoval celkem 143 dospělým v průměrném věku 66 let, zdravotní sestřičky MHO u nich strávily celkem 1907 hodin. Dětí ošetřoval za stejné období třiadvacet. Šest jich bohužel zemřelo, ale čtyřem dalším se stav zlepšil tak, že další péče MHO přestala být zapotřebí.

Jelena Kajzarová je původem z Ruska a patří ke služebně nejstaršímu personálu ostravského mobilního hospice. Snaží se práci nebrat dramaticky a motivovat rodiny pacientů tím, že život jde dál.
„Cítím se hodně potřebná," říká sestřička z hospice Ondrášek