Na dobrovolnický tábor jezdí "mladí lidé do 70 let". Není to žert, ale realita. Rodiče na tábor do Pelhřimov berou také děti, aby se mohly samy přesvědčit, že smysluplná práce v dobré partě je zábavná a navíc šlechtí. Jezdí sem ale pracovat také senioři, kteří nechtějí předčasně zestárnout, složit ruce v klín a jen pasivně nadávat na poměry. V Pelhřimovech vznikl zajímavý kolektiv, který ze všeho nejvíc připomíná vícegenerační rodinu.

Dobrovolníci přijeli do Pelhřimov z celé republiky, aby pomáhali archeologům a pracovali na obnově gotického kostela v zaniklé obci.
Cennou památku z 13. století v zaniklé vsi na Osoblažsku opravují dobrovolníci

Když se pracovitým dětem rozpadnou plastová kolečka, hned je po ruce ochotný „dědeček“ který umí plast opravit dřevěným prkýnkem a pár vruty. "Zjistila jsem, že jako důchodkyně si už nemám se svými vrstevníky o čem povídat. Všichni důchodci věří pitomostem z konspiračních teorií nebo nadávají na nemoci. Tady na táboře jsem mezi lidmi, se kterými si rozumím bez ohledu na věk," řekla dáma v montérkách, která je na táboře nejstarší.

Pelhřimovy zbořili, ale kostel zůstal

Vedoucí tábora Ivo Dokoupil z Hnutí Duha Jeseníky neví kam dřív skočit. Přijela skupina turistů a cyklistů, kteří by rádi absolvovali komentovanou prohlídku kostela sv. Jiří, který zde stojí od 13. století. Kostel je poslední připomínka, kde ležela vesnice Pelhřimovy, než došlo k odsunu původních německých obyvatel. Dosídlení se nezdařilo, a tak v Pelhřimovech byly všechny domy byly srovnané se zemí. Výletníci by rádi slyšeli jak to bylo s havarijním památkovým kostelem, který církev darovala ekologům z Hnutí Duha Jeseníky, ale polská dodávka právě přivezla štěrk. Je potřeba ho převzít, složit a v kostele s ním provést zásyp.

„Můžete se někdo ujmout hostů, provést je a ukázat jim, kde v kostele najdou kasičku na příspěvky? Však už to znáte,“ rozděluje Ivo Dokoupil úkoly. Vypráví příběh Pelhřimov pořád dokola nejen turistům, ale také novinářům, kteří každoročně navštěvují Blažené Osoblažsko, aby zdokumentovali pokroky na kostele i sílu dobrovolnické práce.

Bez elektřiny a bez signálu

„Letos na tábor přijelo 22 lidí. Pokračují v pokládání podlahy v kostele a připravují dvě sondy pro archeology, aby se mohli podívat do kulturních vrstev níže pod podlahou. Na vnějších omítkách je práce pořád dost. Stejně tak úklid okolí je nekonečný příběh. Když nás potrápil déšť, tak jsme se už ani nevraceli na základu ve Slezských Rudolticích, ale přespali jsme přímo v Pelhřimovech v kostele. Jinak je to všechno, co patří k letním táborům. Občas táborák, výlet na zříceninu hradu Fulštějn nebo k řece Lužné za rudoltickými bobřími hrázemi,“ uvedl Ivo Dokoupil s tím, že současně jde o retro tábor. V Pelhřimovech totiž není elektřina ani signál mobilních operátorů.

Vernisáž prkenné křížové cesty v zaniklé vesnici Pelhřimovy na Osoblažsku. 22.7. 2002
Unikát z Osoblažska, prkennou křížovou cestu studenti představili veřejnosti

„Elektřinu v Pelhřimovech potřebujeme, ale natáhnout vedení od nejbližšího trafa dva kilometry přes kopec by to stálo dva miliony, což je nad naše možnosti. Napojení z Polska by to bylo kratší a levnější, ale naše úřady to nechtějí povolovat. Tak spoléháme na generátor, a počítáme se solárními panely, ať to utáhne aspoň pár žárovek a můžeme si tady dobíjet mobily a počítače. Pokud dojde ke změně územního plánu, aby se v Pelhřimovech mohlo stavět, mohla by elektřinu zaplatit obec, ale to bude kdo ví kdy,“ uzavřel Ivo Dokoupil.