Manželé Krejčí z Karlovic se seznámili v Opavě, kde paní Jiřina žila a kde pan Břetislav vykonával prezenční vojenskou službu. Jejich vzájemná náklonnost skončila svatbou. V té době, krátce po druhé světové válce, byl v Opavě naprostý nedostatek bytů. Novomanželé proto využili příležitosti a odstěhovali se do Karlovic. Zprvu žili v domku v Zadní Vsi, později se přestěhovali do nově postaveného panelového domu, kde žijí dodnes.

Pan Břetislav pochází z Prostějovska a je Krejčí nejen podle rodného, ale také podle výučního listu. Je totiž vyučený krejčí. Od roku 1965 pracoval jako knihkupec ve Vrbně pod Pradědem a posléze jako referent v rekreačním zařízení tehdejších odborů. Několik let také působil v Karlovicích jako neuvolněný předseda národního výboru‚ dnes bychom řekli, že zastával funkci starosty.

„Dneska je všechno jinak, my jsme ještě zažili opravdovou bídu. Nedostávalo se oblečení, obuvi ani jídla. Dnes je všeho dost, ale lidé si toho neváží,“ řekl Břetislav Krejčí.

Paní Jiřina se narodila v Opavě a žila v nedalekých Kylešovicích. Pracovala nejprve v továrně na čokoládové sušenky Fidor, posléze, stejně jako její manžel, v rekreačním zařízení ROH.

„Já musím souhlasit se svým manželem. Mladí dnes ani netuší, jaká bída kdysi byla. Já jsem třeba poprvé jela vlakem ve čtrnácti letech. Zažila jsem také za války totální nasazení v Německu a to nebyla žádná legrace. Dnes si každý může udělat život podle svého, ale dřív spolu lidé drželi více při sobě. Taky se nekradlo, u nás nebylo zvykem domy zamykat,“ doplnila na závěr manžela Jiřina Krejčí.

Ladislav Olejníček