Davy opouštějící Třinecké železárny (TŽ) jsou ale docela prořídlé. Zaměstnanci z ranní směny nechodí naráz okolo čtrnácté hodiny, nýbrž postupně mezi půl druhou a půl třetí.

„Střídání směn máme totiž upravené, abychom se co nejmíň potkávali,“ vysvětlují. Uvnitř se přijímají opatření, aby nemuseli omezit či přerušit výrobu. 

Společné prostory v železárnách se pravidelně dezinfikují (včetně otírání klik dveří), co čtrnáct dní se dekontaminují jídelny i kantýny, všude jsou dózy s „anti-covidem“, odstupy se dodržují u výrobních linek i při omezených poradách v zasedačkách. Na pracovní cesty se jezdí ve výjimečných případech a výhradně na extra povolení.

Výroba v plánovaném objemu 

„Vyrábíme ale v plánovaném objemu,“ říká Petra Macková, mluvčí podniku zaměstnávajícího sedm tisíc lidí. Kteří pracoviště nazývají tradičně už léta „werk“. Minulý měsíc tady fasují vitaminové balíčky k posílení imunity a tento týden, se zhoršováním situace s čínskou nákazou, roušky. Všichni; hodí se, když jsou povinné i mimo práci!

Komunikace v okolí TŽ nad řekou Olzou nicméně vypadají, jako by koronavirus nebyl: Těšínská ulice ucpaná auty od severu, Závodní ze západu a Frýdecká do východu i z jihu. S provozem kontrastují ulice vnitřního města i centrum. Seniorka tlačí Náměstím svobody chodítko se zásobami, prý se nevyzná, kdy a co bude otevřeno…

Omladina tu zabíjí nudu na lavičkách, po dvou po třech posedává a popíjí energetické drinky. „Mrtvo,“ konstatuje jeden z pracovníků „werku“ zastavující se u veřejné kniho-budky. Není sám, za chvilku jde pro čtení fanoušek třineckého fotbalu s klubovou šálou. Knížky lákají veřejnost i u jejich prodejny níže na Náměstí T.G. Masaryka.

Naproti se stojí fronta před Slezskými uzeninami, hromadně se do řeznictví nesmí. Ani do rybárny Dary moře v sousedství, kde pustí tří zákazníky. Rušno je každopádně ve vinotékách v Komenského ulici.

Paní Jaruška z paneláku odnaproti si odnáší třeba hned dvě dvoulitrovky, červeného i bílého. Na jak dlouho vydrží, neprozradí.

Pivaři mají odpoledne (asi nejen) ve středu Třince smůlu. Od šesti do osmi hodin večer slibuje čepovat „do vlastní nádoby a s sebou“ Radedastovna pod padákem, půllitr za lákavých pětadvacet korun! „Ani tady si nic k pití nedáte. Ale pizzy jdou, spousta druhů, vozíme je lidem, máme kšefty,“ tvrdí provozovatel Pizzerie Café Vergnano.

Čínskou nákazu připomíná v tomto městě i pouliční galerie, kterou ovšem vnímají opět hlavně lidé z „werku“.

Závodní ulice uprostřed industriálního prostředí není zrovna místo, kde by se chodívalo na procházky. „Říkáme tomu Zeď díků. Na deseti panelech nám děti namalovaly poděkování hrdinům v první linii,“ doplňuje mluvčí TŽ.