V ulicích se dají potkat samozřejmě tvorové divocí: Od nepřeberných druhů ptáků včetně strak, sov a poštolek, přes ježky a na okrajích obvodu snad i lišky či kuny. „A zajíci. Ti se dnes snad nebojí ničeho. Ve dne je v porubských ulicích uvidíte snadněji, než kočky. Jejichž časem je pozdní večer, noc, časné ráno,“ vysvětluje Jana Kozáková.

Ta se živí jako lektorka angličtiny a ve volnu patří k dobrovolníkům pomáhajícím na Ostravsku zvířatům. Má veterinární certifikát (říká se mu i odchytový kurz) a v autě vozí neustále přepravku, vodítko, granule a savou podložku. „Lapila jsem třeba zrzavého kocoura z Kunčic, co utekl strážníkům, kteří ho chtěli u nás v Porubě předat ke kastraci,“ líčí.

A právě kočky a holubi – původně vyšlechtěná domestikovaná a pak svému osudu ponechaná zvířata – jsou v ulicích měst vůbec nejčastějšími živočichy „bez pána“. „Paradoxně se ale stejně bez člověka neobejdou. Jsou na něm zcela závislé z hlediska potravy. Bez něj by strádaly, hladověly a nebyly schopny uživit potomstvo,“ podotýká Jana.

Zatímco potulní psi, natož celé smečky běžné v balkánských nebo asijských zemích, u nás problém nepředstavují, kočky se tu množí slušně. „Jsou jich tisíce. Máme zmapovány hlavní lokality výskytu, odchytáváme je, kastrujeme, vypouštíme zpět. Koťata se snažíme socializovat, hledat jim domov. Černá jsou na tom nejhůře, chce je málokdo,“ popisuje.

A žádá: „Nedémonizujme je nesmyslně kvůli nemocem, například toxoplazmóze. S přenosem na člověka to není skutečně nijak zlé.“ To samé podle ní platí pro holuby a Jana nezná nikoho, kdo by se od nich nakazil třeba salmonelózou. Tito ptáci se každopádně nyní loví, zabíjejí a pálí v kafilérii. „Jenže tím se populace jen omlazuje,“ tvrdí dobrovolnice.

Do porubského světa těchto tvorů plánuje veřejnost zavést právě dnes v podvečer. A to prostřednictvím naučné vycházky pořádané zdejší radnicí, která začíná v 16:30 na Hlavní třídě (před pódiem u rondelu). Zájemce zavede směrem k zámečku, parku, rybníku. Na téma divokých zvířat bude během ní hovořit také ochránce přírody Otakar Závalský.

Městské holubníky?

Ostravské problémy s vrkajícími a bohužel i všude okolo kálejícími opeřenci by podle projektu Jany Kozákové mohl vyřešit systém asi jen deseti městských holubníků. „Inspirovala jsem se v Německu a Rakousku, kde to funguje už od devadesátých let. Provoz by vyšel na stejné peníze, jako dnešní odchyty a likvidace holubů, na čemž profitují deratizační firmy,“ tvrdila autorka záměru podaného svého času (neúspěšně) i do projektu Zelená Porubě. Navrhla vybudovat holubníky, kde by se tito ptáci přirozeně stahovali… samicím by se zde po snesení vajec odebíraly všechny až na jediné. Aby se takto kontroloval a snižoval počet holubů. „Zapotřebí by byl pracovník s úkolem sbírat nejen vajíčka, ale i vynášet trus,“ doplnila Kozáková.