Zdeněk Šobíšek likviduje nežádoucí objekty už třicet let. A není to jediné kulaté číslo v jeho střelmistrovské kariéře. Odstřel vítkovického komína Strakáče, před kterým předal své řemeslo synovi a tentokrát mu bude už jen asistovat, bude jeho sedmdesátým – a jedním z posledních.

Na větší klid už se těší. „Příprava odstřelu je totiž spojená s obrovskou mírou psychického vypětí, žádá si maximální soustředění,“ zdůrazňuje zodpovědnost práce Zdeněk Šobíšek z firmy Mital ze Sezemic u Pardubic. Sídlí sice kousek pod Kutnou horou, tu se ale – v nadsázce řečeno – odstřelit nechystá. „Na to je příliš krásná,“ směje se Šobíšek, který se drží jednoduchého pravidla: „Co se nemá střílet, to se nestřílí“.

Komín Strakáč ve Vítkovicích čeká stejný osud jako těžní věž Dolu Šalamoun na vložením snímku z roku 1974.
Rozhodnuto! Komín Strakáč půjde k zemi. Odstřelí jej trhavinou

O demolici Strakáče však bylo rozhodnuto Českou inspekcí životního prostředí a přes vlnu nevole aktivistických skupin odstřel posvětil i Český báňský úřad. „V tomto státě se stalo velkou módou do všeho kecat, s tím tyto protesty trochu souvisejí. Kdo určil, že se má střílet, nebo nemá, to není náš problém.“

VIDÍ V NÁS TERORISTY

Když se řekne střelmistr, Šobíšek hned dodává, že lidem se nejčastěji vybaví teroristé. „Je to jistá dávka nedůvěry v naši profesi. Na veřejnosti se s tím setkávám často. Trhací práce jsou přitom jako každá jiná profese. V lidech však převládá pocit obavy a nedůvěry. Obavy, že by mohlo něco bouchnout, že se někdo zraní,“ povídá zkušený střelmistr, podle něhož to při dnešní technologii není možné.

Tedy v případě, že se dodrží správné načasování, které je podle Šobíška klíčovou částí odstřelu, protože nasměrovat účinky výbuchu správným směrem už není těžké. „Komín v podstatě poslouchá pokyny střelmistra a padá, kam má. Třeba při ražení tunelů, čímž se také živíme, je třeba více přemýšlet než u komínu.“

Ilustrační foto.
Soud potrestal bazárníka za lhaní o tachometru stočeném o 300 tisíc kilometrů

Riziko však nastává, pokud komín po odpalu vůbec nespadne. I to se už Šobíškovi v začátcích jeho praxe u menšího komína stalo. „Dodnes ve mně to trauma zůstalo. V takovém případe se stavba staticky naruší a je pro realizátora odstřelu velmi nebezpečná. Výsledkem tehdy bylo, že jsem použil takzvané přílože. Nasunete pod komín další trhaviny a dalším odstřelem jej shodíte.“

JAK SE TO STANE

Až se v příštích týdnech bude Aglomerace připravovat na odstřel, vytyčí se bezpečnostní perimetr a poté přijde chvíle otce a syna Šobíškových, podle kterých se dominanta Aglomerace zatím jeví jako „hodný komín“. „Nejprve zajistíme bezpečností opatření – mimo jiné obeženeme patu komína pletivem a plachtou – a provedeme odstřel. Komín trhavinou ‚podřízneme‘ do poloviny, čímž se posune těžiště, komín se začne naklánět a padat. V rozrytém terénu se pak dopad rozmělní,“ popisuje střelmistr průběh odstřelu, po němž se budou trosky komína zkrápět vodou.

Osada Červený kříž v Mariánských horách, 23. července 2019 v Ostravě.
SERIÁL DENÍKU: Ghetto v kolonii Červený kříž dovádí sousedy až k zoufalství

Že by se z kontaminované oblasti při výbuchu uvolnily do ovzduší nebezpečné látky, střelmistr vyvrací. „Teoreticky se uvolnit mohou, ale to množství by bylo tak nepatrné, že nikoho a nic nemůže ohrozit. Navíc když výbušnina bouchne, ihned shoří. Detonační proces je strašně rychlý. Při ražení šachet se v Ostravě běžné střílelo a stačilo jen větrací potrubí,“ zmiňuje paralelu k odstřelu Šobíšek, který zažil i jeden extrémní případ – a rovněž u stometrového komína, který kvůli okolním budovám musel spadnout do prostoru 30 krát 30 metrů a musel jej odpalovat na čtyřikrát.