„Slezské budu fandit do smrti," říká přesvědčivě stále vitální fotbalový fanoušek. Když se s ním bavíte o fotbale, málokdy řekne slovo Baník.

„Pro mě to je pořád Slezská," vysvětluje Vonšík.

Sám se považuje za srdcaře, kterého od jeho lásky neodradilo ani to, že paradoxně pracoval ve vítkovické fabrice.

„Poprvé jsem byl na fotbale ještě za okupace, když se mohly hrát jen zápasy Čechy versus Morava. Na Střelnici hráli takoví borci jako Bican nebo Plánička," vzpomíná Vonšík.

A přidává i další historku o tom, jak složité to kdysi fotbaloví fanoušci s poznáváním hráčů měli.

„Tehdy ještě neměli hráči na dresech čísla, tak jsme se museli starších a zkušenějších fanoušků ptát, kdo je kdo," směje se Vonšík.

Rád vzpomíná i na to, když se na Střelnici chodilo přes lávku, která spojovala moravskou a slezskou část Ostravy. „Když se pak začaly návštěvy zvyšovat a chodilo na Střelnici pořád více lidí, tak se lávka z obav, aby nespadla, zamykala. Muselo se jít přes most Miloše Sýkory, což už nebylo ono. Ta lávka se vždycky houpala a k cestě na Střelnici to nějak patřilo."

Dobře si vybavuje i zápasy, které hrála Slezská na hřištích soupeřů.

„To zase fanoušci zamířili k Melantrichu (u bývalé kavárny Elektra), kde se poslouchal rozhlas a psaly na velkou tabuli výsledky zápasů. Když Slezská vyhrála, tak to vždycky jen tak mezi lidmi zahučelo. To bylo krásné," zasní se Vonšík.

Pravidelným návštěvníkem domácích utkání byl také po přestěhování Baníku na Bazaly. „Byl jsem tam na prvním utkání, které jsme prohráli s Ústím 2:3. Pak jsem se ale přestěhoval do Poruby a s přibývajícími roky jsem jezdil na Slezskou už méně. A to hlavně proto, že jsem měl problém se spojením. Kdysi ještě jezdil z Poruby na Bazaly autobus, ten ale zrušili. Pro mě to cestování už fakt není," omlouvá své absence Vonšík.

Sám byl na Bazalech naposledy před pěti lety. „Vzal jsem vnuky, ale moc dobrý zážitek to pro ně nebyl. Vadí mi, že na fotbale všeobecně přibylo vulgárních a sprostých pokřiků, které by hlavně ti mladí slyšet vůbec neměli. Ale na Baník se dívám v televizi, nevynechám žádný zápas. Manželka mi už desítky let říká, jak se na to pořád můžu dívat, že to je pořád stejné," směje se.

Z poslední doby se mu z ostravských fotbalistů líbil blonďatý záložník Miroslav Matušovič. „Dokázal přenést hru z levé strany na pravou, což je podle mě ve fotbale hodně důležité. Dodneška nevím, proč se tak rozkmotřil s fanoušky. Je to škoda, do Sparty přece přestoupila i celá řada jiných hráčů," připomíná Vonšík.

Sám by Baníku k devadesátým narozeninám od srdce přál lepší finanční situaci, hodně výher i trenéra, jako byl Evžen Hadamczik. „Ten pro Baník dýchal a každý neúspěch ho strašně štval. Hráči ho brali a respektovali a vždycky už kvůli němu nechali na hřišti všechno," dodal Vonšík.