Před druhou hodinou odpolední se z bran huti trousí první zaměstnanci. Po směně, na které převážně spekulovali, uvažovali, ptali se.

„Zatím tady v podstatě nikdo nic neví, je to ve stylu ‚jedna paní povídala‘. Vím jen to, co psali v novinách, nám zatím nikdo nic neřekl,“ povídá provozní elektrikář Radim Majer, na jehož směně se o možném prodeji hutí spustila vlna debat a spekulací.

KOLEGA KATASTROF UŽ TO TU ZAVÍRÁ

„Ráno jsme se o tom bavili. Jeden kolega tu je hotový katastrof, ten už to zavírá,“ směje se Majer, jenž zatím neztrácí optimismus. Podle svých slov ostatně nemá důvod.

„Zaměstnancům může být jedno, jestli je majitel Ind, Ital nebo český stát, hlavně ať jsou peníze na provoz, a když přijdou peníze včas na účet, tak není o čem mluvit, stejně to neovlivníme,“ říká zaměstnanec dceřinné společnosti Tameh Czech, který „na Mittalu“ pracuje už třicet let a s výplatami podle něj nikdy nebyl jediný problém, ať už huť vlastnil stát nebo indický majitel.

„Samozřejmě, že nás to ale zajímá. Spousta lidí tady nechala roky života, někteří i zdraví,“ podotýká Majer s tím, že pokud má vlastník jinou strategii, nezbývá než to respektovat a holt věřit, že lidé v AMO a dceřinných společnostech nedopadnou jako zaměstnanci Vítkovic nebo OKD.

MÁME STRACH

Ladislav Šimik, který brány areálu opouští krátce poté a v někdejší Nové huti pracuje pětatřicet let, si zprávu přečetl v sobotu na internetu. „Hlavou mi blesklo jediné: Vítkovice. Scénář totiž může být podobný. Nejen já tady mám strach o budoucnost svou i celého regionu,“ říká pracovník elektroúdržby, jemuž nedodává klid ani situace jeho paní. „Manželka pracuje právě ve strojírenských Vítkovicích, a nevypadá to s ní dobře. Výplata ji sice ještě chodí, ale zřejmě tam bude muset skončit,“ podotýká Šimik.

Také pro něj a kolegy je na směně plánovaný prodej hutí téma číslo jedna. „Bavíme se o tom, srovnáváme to s Vítkovicemi. Zatím se totiž mluví o prodeji, ale co když to nevyjde?“ táže se s obavami zaměstnanec AMO a odchází domů.

MORAVA BY ŠLA DO…

Podobně naladěni jsou i lidé, kteří o pár desítek minut dříve přichází na odpolední směnu. Byť většina z nich se ve spěchu omezuje na vyjádření typu „bojím se o práci“ nebo „kdo ví, co tu s tím bude.“ David Leks, pracující v rourovně, je sdílnější.

„Naše mluvčí, říká, že nás to neovlivní, musíme věřit. Vždyť by šlo o sedm tisíc rodin bez práce, to přece nikdo nedopustí. Vítkovice, OKD a teď ‚en háčko‘? To by celá Morava mohla jít s prominutím do pr…ele,“ říká pracovník AMO, podle nějž musí v nejhorším zasáhnout stát a podnik sám znovu koupit. Závodem se mezitím šíří řada spekulací, část zaměstnanců má například za to, že AMO už koupil jistý ostravský podvodník.