Kliknutím zvětšíteAle to zdaleka není jeho maximum. Letos v květnu vyrazil vášnivý sedmdesátiletý koloběžkář na sever Evropy. Během půldruhého měsíce urazil na cestě po Finsku, Švédsku a Norsku 2100 kilometrů s cílem v hlavním městě Dánska Kodani.
„Měl jsem na cestě i jedno poslání. Ve švédském městě Västeras jsem na hřbitově předal místním pamětní list od rodáka z Bystřice, který tam má pochované prarodiče,“ říká Břetislav Snášel.
Cestu bez větších problémů dokončil (v Oslu mě defekt a poničený ráfek u kola – pozn. aut.) a v polovině června odletěl z Kodaně zpět domů do Česka. Ostatně, přepis z deníku, který psal během celé cesty, si můžete přečíst níže.
Důchodem prý život nekončí
Ač se ke koloběžce dostal úplnou náhodou (koupil si ji kvůli vnukům, kteří ale posléze přešli na kolo), zamiloval si ji. „Je to super sport, relax a skvělý způsob cestování. Samozřejmě, občas jedete mezi auty, nějaké nebezpečí tam, je, ale to je všude. I proto samozřejmě jezdím s přilbou na hlavě. Ale skvělé je na tom to, že se můžu hýbat. Bolí mě totiž kyčel a daleko nedojdu. Na koloběžce žádnou bolest necítím. Tedy vyjma zápěstí, ta bolí, to je fakt,“ vysvětluje s úsměvem Snášel.
Na svou první koloběžkářskou pouť se vydal v roce 2020 během první „koronavirové pauzy“. Na obyčejné koloběžce, s batohem na předním kole, se sám vydal na pouť přes Moravu. Od té doby už najezdil přes osm tisíc kilometrů.
„Když u nás začala doba koronavirová a většina národa přestala cestovat, já jsem se rozhodl, že naopak správná chvíle cestovat je. Chtěl jsem ukázat, že důchodem život nekončí. Rád se se svými zážitky z cest podělím s těmi, kdo mě budou chtít poslouchat. Mám i desítky příznivců na facebooku, kteří mě k vyprávění mých zážitků vybízejí, prý si to nemám nechávat jen pro sebe. Není tolik sedmdesátiletých, kteří takto cestují,“ říká Děda na kolobrndě.
Břetislav Snášel alias Děda na kolobrndě. Snímky z jeho letošní cesty po jižní Skandinávii.
Chce lidem ukázat, jak se dá také cestovat
Když není na cestách, snaží se nezdřevěnět a trénuje. Jednou týdně ho můžete potkat na oválu nad třineckým atletickým stadionem, kde pravidelně hodinku dvě krouží.
„Rád se tam potkám s lidmi, kteří mi fandí třeba na facebooku a podporují mě. Chci také nejen svým vrstevníkům ukázat, že cestovat se dá i bez různé podpory a zázemí. Jen tak s koloběžkou bez elektrického pohonu naloženou stanem a osobními věcmi,“ říká Snášel.
A jaké má další plány? Jaké cesty má v hlavě, anebo už je přímo plánuje? „Jednou bych chtěl jet podél toku Visly. Od pramene až ke Gdaňsku, kde ústí do moře. Ještě letos se ale, pokud to jisté okolnosti dovolí, chystám s kamarádem Honzou Kosem vyrazit projet všechny kraje České republiky, krajská města a samozřejmě Prahu. Tak snad to klapne,“ říká Břetislav Snášel.
Zápisky Dědy na kolobrndě z cesty po jižní SkandináviiMá šestá pouť, tentokrát po Jižní Skandinávií na koloběžce (2100 km). Trasa z Helsinek do Stockholmu a dál do Västeras, Oslo, Goteborgu a konec v Kodani. V těchto městech jsem si vždy dal jeden den volna. Jen v Oslo jsem pro poruchu koloběžky protáhl pobyt o den.
2. května 2022 se vydávám letecky do hlavního města Finska. Koloběžku a batoh přepravuje špeditérská firma z Českého Těšína kamionem až k letišti k 1. terminálu. Policie to tolerovala. Špeditéří se překonali. Prý to je k těm sedmdesátinám.
Dva dny mám na seznámení se s městem a okolím. Spím u českého občana na okraji hlavního města, na předměstí Vantaa. Díky facebooku nacházím silnou podporu u Čechoslováků žijících ve Skandinávii. V okolí hlavního města se ještě setkávám se sněhem. Počasí je chladné a často těsně nad bodem mrazu. Hodila se mi domácí zimní příprava a letos naježděných 950 km.
5. května se vydávám z Helsinek do města Espoo, kde mám zajištěný nocleh u české rodiny. 35 km v městské zástavbě.
6. května jedu do města Lohja (41 km) a spím u československé rodiny.
7. května spím v hotelu ve městě Salo, promočený a prochladlý po 65 km. Uznal jsem, že pokud nechci hned na začátku skončit u lékaře, musím spát v suchu.
8. května dojíždím do města Turku. Zde jsem ubytovaný českou rodinou v přístavu na vyřazené zaoceánské lodi v kajutě z roku 1980. Byla používaná v přístavu jako hostel.
9. května Devět hodin cesty trajektem do Stockholmu. První noc spím u opuštěného parkoviště ve stanu, vedle arabsky vypadajících rodin v dodávkách, protože na poslední chvíli mi paní odřekla přespání.
10. května mám spaní na okraji hlavního města u rodiny z Brna.
11. května jedu do Bälsta (49 km), spím ve stanu.
12. května mám noc u české rodiny na okraji města Västras. Čeká mě schůzka s československou komunitou. Ujeto 70 km.
13. května Za podpory komunity Čechů a Slováku jdu na místní hřbitov položit drobnou vzpomínku od občana z Bystřice nad Olší. Na hrob dědečka a babičky, který pro mne místní našli.
14. května jedu do Sundänge (60 km). Dostávám se do kraje, kde je jen sporadické osídlení, musím spoléhat na sebe. Je problém si zajistit pitnou vodu, samoty jsou často bez lidí. V době mého průjezdu mají práci mimo domov. Po cestě nejsou obchody. Stavím stan.
15. května. Siggebohyttan (50 km). V krajině plné jezer, lesů a kamení, kde je podloží ze žuly, je problém najít rovné místo pro stan. Většinou pak najezdím i více kilometrů, než na něco narazím.
16. května zajíždím po nezpevněných cestách do Loka Station (60 km). I tady musím stavět stan.
17. května končím ve stanu v Molkom (58 km). Čekala mě noc ve stanu.
18. května dojíždím do osady Högboda (60 km) Stan už můžu stavět po paměti.
19. května spím ve stanu naposledy při prvním přejezdu Švédskem v místě Koppom (68 km).
20. května dojíždím do Skjonhaug, je to kousek za hranicí již v Norsku (74 km) a pro změnu zase stavím stan:-) Cestou jsem se musel schovávat před dešťovými přeháňkami.
21. května přijíždím do civilizace. Švédsko je drsná krajina. Vyhlášené přístřešky jsou jak na potvoru na začátku dne. V době hledání noclehu žádný u cesty není. Přeji si, abych již byl mezi lidmi. Spím u česko-norské rodinky ve městě Knapstad. Cesta měla mít 72 km, to bych ale nebyl já. Prostě v panice, že mi dojde elektrika v mobilu jsem vyrazil bez navigace. Jel jsem pět kilometrů opačným směrem, než mi to došlo. Zjistil jsem, že je někdy lepší si doma vytisknout mapy. Tentokrát mě poslala špatným směrem navigace. Díky tomuto „zakufrování“ mám tak svůj osobní rekord s plně naloženou koloběžkou 82 km. Navíc za stálého poprchávání. V podvečer jsme hráli hry s holčičkou z rodiny, u které jsem měl domluvený nocleh. Ta ode mne dostala namalovaný kamínek. Snad po mém odjezdu s maminkou namalují podobný a pošlou jej také do světa. Než šla spát, slíbil jsem, že mne může ráno vyprovodit na další cestu.
22. května jedu do hlavního města Norska. Čeká mne jen 50 km a zase děti. V česko-norské rodině mají dva kluky. Po cestě při sjezdu z obrubníku dostávám trhlinu na zadním ráfku. Do místa dnešního spaní dojíždím pomalu, abych náhodou nedostal defekt nebo při sjezdu neselhaly brzdy. Večer pan domácí na internetu sehnal co nejvíce informací o cykloservisech. Ráno s maminkou kluků vyrážíme s dětmi do školky a pak na cestu po servisech, kde mi dělá tlumočníka. Všude nám řekli, že mi nemohou pomoci. V tom nejvzdálenějším pracoval Čech Karel. Ten zjistil, že na severu Norska je půjčovna koloběžek. Z prodejny zajistil potřebné komponenty a ty si do Osla nechal poslat. Pak dal koloběžku dohromady. Mezitím jsem se přemístil k další česko-norské rodině. Jejich dcera v danou chvíli nedaleko hrála fotbal, tak jsem se byl na jeden poločas podívat. Druhý den jsem lovil kešky a navečer jsem si s rodinou zašel do amatérského divadla, kde hrála jejich dcera. Její vrstevníci se mi postarali o příjemný večer. Na druhý den dopoledne jsem se vydal do servisu. Měl jsem na mobilu zprávu, že si mohu přijít pro Modrou vážku (koloběžka). Zaplatil jsem a s velkou úlevou vyrazil na jízdu městem. Z hlavního města Norska jsem vyjížděl 24. května s jednodenním zpožděním. Přijíždím do oblasti Moss (65 km). Tentokrát stavím stan.
25. května mě čeká cesta do města Fredrikstad. Je to oddechovka, pokud mi to počasí dovolí. Ujedu asi jen 45 km.
26. května. Pouť mě znovu přivádí do Švédska, tentokrát jinudy. Hned za hranicí stojí u cesty obchůdek s retro věcmi, jak je tu napsáno. (To jsem zjistil přes pana Googla). Setkávám se při horkém čaji s motorkáři. Jeden je jednoruký. Ruka mu ochrnula po havárii, ležel několik měsíců v nemocnici. S tímto postižením pak ještě projel Česko a Slovensko, Ukrajinu i Polsko. Spím na parkovišti kousek od obchůdku ve svém stanu.
27. května. Dnes dojíždím do Högsäter. Je to více jak 50 km a znovu další noc ve stanu.
28. května. Tentokrát jsem dojel k mladé české rodině do Vänersborg. Moc Lucii a Honzovi děkuji za pohostinnost. Noc u nich nebyla předem domluvena.
29. května Lögöse je dalším místem, kde využívám vlastního stanu.
30. května. Další den dojíždím do Göteborgu, kde budu mít jeden den odpočinku.
31. května. Užívám pohodlí a klid u Hanky. Přesto se budu na další noc stěhovat k další rodině. Tak jsem si to předem domluvil.
1. června vyrážím do Askloster. Zde mám nabídku k přespání u českého kuchaře. Autem zajíždíme na kus řeči k jeho známým zhruba v mém věku.
2. června. Další den končím pod stanem ve Falkenbergu (50 km).
3. června. Po 70 km končím za Mellbystradem v mém přístřešku.
4. června. Noc ve stanu mne zastihuje u Helsingborgu. Unavený jsem zaparkoval na kraji rodinného domku na dvorku. Opřený o zábradlí jsem nějakou dobu čekal, jestli někdo po zaklepání vyjde ven. Nestalo se tak, proto jsem postavil stan. Nakonec si mě pan domácí všiml a mávl jen rukou. Ráno jsem zjistil, že jde o Poláky. Tak jsem ještě na cestu dostal dva obložené dvojchleby a vydal se na cestu. Čeká mě trajekt do Dánska.
5. června. První noc v Dánsku. Spím jako obvykle ve stanu u skautského tábořiště.
6. června. Když uléhám do stanu, chybí mi do Fredensborgu několik kilometrů.
7. června. Kirke Hyllinge je nějakých 35 km. Musím zpomalovat, jinak budu v Kodani brzy.
Je 8. června a já se přemísťuji zase do stanu u Kalundborg.
9. června. I tentokrát spím ve stanu v blízkosti Stagelse.
10. a 11. června už spím v chatce v autokempu u města Solrond Strand. Do Kodaně mám přijet až 12. června Nemohu pokračovat, jelikož do cíle další etapy už zůstalo jen 25 km. Dva takové dny a byl bych v Kodani již 11. června. Český člověk je tak rozdivočený, že i na důchodě se musím učit zpomalovat. Již druhý den jsou tady teplé dny. Docela si to užívám. Daleko víc se o mě začíná zajímat i protivný bodavý hmyz.
12. až 14. června. Dojel jsem do cíle, jsem v Kodani. Tady jsem věnoval koloběžku panu Zemanovi. Ten jí bude půjčovat při akcích krajanů v Kodani. Modrá vážka tak bude žít další roky. Se mnou najezdila 8000 km. Neměla ani jeden defekt, to znamená, že firma zvolila správné obutí kol.
Najel jsem 2100 km. V čtyřech Skandinávských státech: Finsku, Norsku, Švédsku a Dánsku. Šestadvacetkrát jsem stavěl a skládal stan, šestnáctkrát jsem spal u československých rodin, jednou v hotelu. Čtyřikrát jsem ujel přes 70 kilometrů za den a jednou jsem za den urazil 82 km. Zhubl jsem sedm kilo. Tělo si na to zvyklo, bylo ochotné pokračovat v dalších kilometrech. Bližší informace a fotky jsou na mém facebooku.
Tímto dokazuji, že cestovat se dá různě a i v mém věku. Byl to pro mě splněný sem. Splněný, díky mé rodině, která mne podporovala.
Břetislav Snášel alias Děda na kolobrndě
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
