Takzvaná sedmidenní válka o Těšínsko trvala od 25. do 31. ledna 1919. Spor o území se však táhl mnohem déle. Začal už rozpadem Rakouska-Uherska. Poláci v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 obsadili českou část regionu. Na území pak Polsko připravovalo volby a verbovalo muže do služby v polské armádě.

Mezivládní vyjednávání ztroskotala a spor dospěl až 
k hrozbě vojenského řešení. Československé Ministerstvo národní obrany vydalo 19. ledna 1919 rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska. Ještě 21. ledna vyzvalo Československo Polsko ke stažení polské armády z Těšínska. Poláci ale výzvu ignorovali.

Po neúspěšných diplomatech proto do akce 23. ledna vstoupili vojáci. Velitel Josef Šnejdárek se dopoledne osobně vypravil k polskému veliteli Franciszku Latiniku. Společně se Šnejdárkem mu ultimátum předala také skupina důstojníků tzv. Dohody, tvořená anglickým, francouzským, italským a americkým zástupcem.

Poláci měli na stažení své armády dvě hodiny. Když se polská armáda k ústupu neměla, zahájila česká vojska postup směrem k zabranému Bohumínu, Orlové a Karviné, tehdejší Karviné 
v dnešní části Karviná-Doly. Postup českých jednotek byl velmi rychlý. Polská armáda pak ustoupila až za řeku Vislu.

Josef Šnejdárek dostal 27. ledna rozkaz k překročení Visly a dalšímu postupu. Poláci 30. ledna ustoupili ke Skočovu. Přestože československým vojákům dorazily posily, další postup už se nekonal. Mezi československou a polskou stranou bylo uzavřeno příměří. Byla stanovena nová demarkační linie.

Dodnes nejsou přesně známy počty obětí na obou stranách. Nejčastěji se uvádí zhruba 50 českých a 90 polských vojáků. Válečný konflikt připomíná několik památníků. Na české straně to jsou památníky v Orlové a Stonavě.