Přitom samozřejmě zabezpečují „standardní“ výjezdovou činnost a další pracovní úkoly. Jak vnímá bezpečnostní opatření v zemi ředitel HZS Moravskoslezského kraje generál Vladimír Vlček?

Složky HZS svou práci zvládají. Jak vidíte nás, běžné občany, kteří se vlastně potýkáme s něčím, na co jsme nebyli připraveni?
K ochraně veřejnosti musela být nastavena určitá opatření, například nošení roušek, omezený pohyb, uzavření obchodů, dodržování karantény aj. Rozhodně to přineslo a přináší ovoce, ale musíme si uvědomit, že jsme pořád v počáteční fázi pandemie a prodlužujeme její náběh do doby, kdy naše zdravotnictví a celá společnost budou schopny tuto situaci zvládnout. Plně chápu, že mnozí lidé jsou kvůli různým omezením naštvaní, pro mnohé to znamená i ztrátu pracovního místa a existenční starosti. Ale jiná cesta, než posunout prudký náběh pandemie a být na ni lépe připraveni, prostě není.

Jak se díváte na názory, že opatření v ČR jsou zbytečně přísná?
V některých zemích mají ke koronaviru odlišný přístup, například ve Švédsku, které neudělalo téměř žádná bariérová či izolační opatření, což bylo na jedné straně přijímáno občany kladně, na druhé straně při srovnání s ČR má téměř dvojnásobek pozitivně testovaných. I tam už ale zjistili, že náběh pandemie je dramatický, a mnozí švédští epidemiologové se obávají dalšího výrazného zhoršení. Také z Holandska je hlášen významně zvýšený počet nakažených, několikanásobně vyšší než u nás.

Takže se domnívám, že opatření vlády i krizového štábu jsou správná, mohla však přijít již dříve. Nyní je ale důležité, abychom je všichni bezpodmínečně dodržovali. Pro nikoho to není jednoduché, zejména pro starší spoluobčany, kteří potřebují sociální kontakt s venkovním prostředím, s rodinou, přáteli. Ale zkušenosti při vzniklé nákaze v některých domovech seniorů ukazují, že jediná cesta je neprodyšné uzavření na určitou dobu, tedy karanténa včetně personálu. Je to nepříjemné, ale jedině tak se vyhneme scénáři z Itálie či Španělska.

Jste členem Krizového štábu Moravskoslezského kraje, máte informace o tom, zda ti, kteří jsou v tzv. první linii, už nejsou na hranici svých sil?
I když jejich nasazení je enormní a zaslouží si obrovské uznání, zatím to ještě není asi hraniční. Ale musíme brát v úvahu, že jsme pořád jen v počáteční fázi pandemie. Rozumím však tomu, že především zdravotníci mají strach a obavy v návaznosti na vybavení a počet ochranných prostředků, jakož i na možnost neplánovaného šíření, ať už mezi nimi či mezi pacienty.

V rámci kraje máme tři infekční oddělení v nemocnicích v Ostravě, Opavě a Havířově, postupem času však musí vzniknout tato oddělení ve všech ostatních nemocnicích. Toto je a bude velmi náročné pro zdravotnický personál, který se s touto situací dosud nesetkal, musí se naučit, jak přistupovat k ochranným prostředkům, jak je správně používat, pečovat o ně. Obdobné je to také u přístupu k pacientům. Není to jednoduché, ale musíme se s tím vyrovnat, nic jiného nám nezbývá.

Vytíženost některých zdravotnických zařízení a především pracovníků Krajské hygienické stanice je na hraně, nápor na ně je mnohonásobně vyšší než dříve, ale jsem přesvědčen, že zvládají vše velmi dobře.

Všichni jsme se už smířili s tím, že Velikonoce ještě strávíme v omezeném režimu, ale dejme tomu, že v polovině května…
Že už by mohlo být vše v pořádku a vrátili bychom se do normálu? Tak s tím bych byl velmi opatrný. Slovensko je například v pomyslné časové řadě měsíc za námi, ale počítají s opatřeními zhruba do poloviny července. Možná bychom mohli také říct otevřeně určitý reálný termín, abychom občany jen nechlácholili. Musíme být trpěliví a vydržet, i když nás to bude všechny bolet. Ale nemáme na výběr.