Z areálu centra bezpečné jízdy Libros v Ostravě-Přívoze vyrazil houf motorkářů v pravé poledne, na místě se ale srocovali už dlouho předtím. Někteří jen tak nasávali atmosféru, jiní zde po týdnech, měsících či letech potkávali své moto kamarády. Krátce před vyjížďkou - šlo o jubilejní desátý ročník Spanilé jízdy Ostravou - sice začalo pršet a déšť pak „konvoj“ doprovázel ještě několik dalších minut na cestě, radost ale nikomu nezkazil.

Nadšenci i kverulanti

Hřmící a dunící dav na povětšinou dvou kolech se zprvu roztáhl na délku několika málo kilometrů, zatímco první už byli dáno na cestách, v areálu Librosu ještě houfy čekaly, až prořídne kolona před nimi. Přes dálniční přivaděč motorkáři, kterým razili cestu policisté se zapnutými majáky, zamířili na Cihelní a Místeckou ulici, z níž sjeli do Dolních Vítkovic a pak do centra města ke Karolině, kde se také celý houf fotografoval. Po nábřeží a Sokolské třídě vyrazil zpět k Librosu, byť už ne v nejplnější sestavě.

Justýna Ježowiczová, Stonava, narozena 11.srpna v Havířově, míra 46 cm, váha 2530 g. Foto: Michaela Blahová
Právě jsme se narodili. Přinášíme fotogalerii miminek z našeho regionu

Na trase, kterou projeli zhruba za hodinu a čtvrt, se motorkáři setkávali s diváky s mobily, kteří si spanilou jízdu houfně natáčeli a fotografovali, ale zejména na křižovatkách i s kverulanty. Tu někomu vadilo čekání na přechodu, tam jinému zase stání v koloně za policejní „plácačkou“. Nejednou to policisté schytali hezky od plic. Zato motorkáři jim tentokrát v duchu děkovali. V perimetru širšího centra města kolona motorek zastavila dopravu a chodce přibližně na šest až sedm minut. Někteří účastníci jízdy projížděli v klidu, jiní se předváděli „túrováním“ či jízdou na jednom kole, nutně ne zadním, a gymnastickými etudami.

Motorky miluje odmala

Mezi pokojné účastníky spanilé jízdy patřil i Lukáš Ščerba z Ostravy, který na akci zavítal už počtvrté se svým harleyem. „Je to super, zvláště když policajti hlídají průjezd na všech křižovatkách a rondelech po celé trase. Je mi jasné, že kdo spěchá a musí čekat, nadává,“ uvědomuje si Lukáš. Sám si ale spanilou jízdu maximálně užil. „Chytlo mě to už odmala. Nejdříve jsem měl pionýra, pak simsona, „eMZetu“, až jsem se postupně uklidnil a přesedlal na harleye,“ hodnotí průlomové období z před čtyř let muž, který byl v davu nejen díky stroji, ale zejména přilbě nepřehlédnutelný.

Záběr z filmu Anděl na horách z údajného nádraží v Ostravě a plakát k filmu.
Parta hic ano, ale Anděl na horách? Filmaře lákalo Ostravsko už za socialismu

S harleyáři jezdí po Evropě, nedávno se vrátil z osmidenní jízdy po Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku, kde najel k pěti stům kilometrům denně. „Dovolenou trávívám na harleyi. Není to žádné závodění, na harleyi je to takzvaně ‚na kochačku‘, projet si místa a podívat po okolí,“ říká o své zálibě Lukáš Ščerba. Dopustit nedá ani na české akce, ve sdružování pomáhají motorkářům i sociální sítě.

Vyčistí si hlavu

„Je úplně jedno, kdo má jakou motorku, to se tady neřeší. Spíše jde o to, jak si vyhovujeme jízdou. Někteří jsou závodníci, kolenáři, co klopí zatáčky, jiní jezdí na pohodu,“ říká účastník akce, na kterou dorazil se třemi přáteli. „Na podobných srazech si člověk vyčistí hlavu, přijde na jiné myšlenky, odreaguje se, pozná nové lidi nebo staré známé. O tom to je,“ popisuje přínos Spanilé jízdy Ostravou a dalších akcí podobného typu otec rodiny.