Pandemie koronaviru však odsunula smutné výročí masové vraždy na vedlejší kolej. Připomínat ji bude už brzy odhalený památník před Fakultní nemocnicí Ostrava (FNO) věnovaný obětem 42letého střelce.

„V dnešní době koronaviru bývalého souseda a vraha ani neřešíme!“ tvrdí obyvatelé paneláku na sídlišti Pískové doly v Zábřehu.

Lidé z obvodu Jih, kterému dům s devětasedmdesáti bytovými jednotkami v Horymírově ulici patří, uvádí, že Vitáskova expřítelkyně se synem tady nadále bydlí.

Na zvonění sice nikdo nereaguje, avšak na dveřích v jedenáctém poschodí visí nový adventní věnec (vloni tam nebyl). Ze zvonků a schránek je jméno nejhoršího masového vraha v novodobé české historii každopádně pryč. Svačícímu opraváři výtahu málem padá z ruky banán, když zjišťuje, kdo jím jezdil…

Poruba: Pacienti řeší spíše nákazu

Dějiště samotného zločinu – čekárna traumatologické ambulance ve třetím patře polikliniky FNO v Porubě – dnes zaujímá spoustou upozornění na čínskou nákazu i opatření proti ní. „Opravdu to bylo zrovna tady? Ani mi to nepřipadá,“ diví se orouškovaná seniorka a poznamenává cosi o „jiných starostech“.

Že vzpomínky na vraždu poněkud odsouvá na vedlejší kolej právě pandemie covid-19 potvrzuje také mluvčí zdravotnického zařízení Petra Petlachová: „Bezprostřední reakce na střelbu už nemíváme.“ Stačí se prý podívat na parkoviště či okolní ulice plná aut pacientů, kteří se návštěvám ve FNO nevyhýbají.

Pěší u polikliniky poté až na výjimky zabloudí pohledem na menší staveniště, kde jsou pod plachtou zřejmé obrysy čtverce s „černou dírou“ uprostřed. „Furt se někdo ptá, co to bude a proč? Hned, jak jsme začínali, dali tu svíčky,“ popisují dělníci u pomníku. Veřejnost na něj podle nich reaguje většinou kladně.

Jilešovice: Nechte to všechno spát

To v Háji ve Slezsku, pod nějž spadá vesnice Jilešovice – bydliště Vitáskovy rodiny – by na loňský 10. prosinec nejraději zapomněli a nechali „všechno spát“. Nevyjímaje starostu Karla Palovského: „Já se k tomu nešťastnému případu nechci vyjadřovat. Obec tím bude ale pochopitelně žít déle, byl to náš občan.“

Nemalý domek na východním konci Jilešovic napsaný dříve právě na Ctirada Vitáska vlastní po jeho sebevraždě údajně zase rodiče. Senioři, kteří po střelbě ve FNO dlouhou dobu ani nevycházejí ven. „Nedivte se jim, nesou to zle. Nemůžou ale za to, že synkovi jeblo!“ míní soused.

Příbuzní masového vraha taktéž na zvonek nereagují. V obci s asi třemi stovkami obyvatel se ovšem povídá, že u jejich domu stávají auta realitních kanceláří.

„Vedou se hospodské řeči, že musí platit rodinám zastřelených…“ komentuje to jeden místních. A vychvaluje med od včelaře, kterým je Vitásek starší.

„Ctirada jsem znal od děcka, když bydlel v Ostravě jezdil k nám do Jilešovic alespoň jednou do měsíce,“ přidává se další z usedlíků. A vzpomíná na své poslední setkání s (budoucím) masovým vrahem na veřejném bazénu ani ne osmačtyřicet hodin před tím, než došlo k masakru nelegálně vlastněnou pistolí.

Děhylov: Žádný pomníček za vraha

Zvěsti o tom, že na poli mezi železničním přejezdem a posledními budovami v Děhylově – kde si pachatel masakru sám bere život – je „křížek“ coby pomníček, se nezakládají na pravdě. Událost zde nepřipomíná naprosto nic. Děhylov je posledním vrahovým cílem, z Jilešovic to trvá jen pár minut autem.

Místo posledního odpočinku pachatele je možná v jeho domovské obci. Hřbitůvek je maličký a Vitáskovi se na náhrobních kamenech vyskytují nejčastěji (ovšem Ctirad zemřelý v prosinci 2019 nikoliv). Toto příjmení je v okolí docela rozšířené a jeho nositelé, i nepatřící k vrahově větvi, tím pochopitelně trpí.