Živí se chemií, ale jeho velkou vášní jsou fotografie a hory. Jakub Hutyra sice momentálně bydlí a pracuje v Olomouci, přesto nedá dopustit na rodné Beskydy. A právě v nejvýchodnějších českých horách nejčastěji tráví volný čas.

„K focení mě přivedl otec, který měl dva koníčky – rybařinu a focení. Tu jeho první vášeň naplno podědil můj starší bratr a já jsem tak nějak řízením osudu skončil u fotek. Chytat ryby mě sice bavilo, ale nechtěl jsem jen čekat u rybníka na záběr," usmál se sedmadvacetiletý Jakub Hutyra.
Inspiraci pro svou vášeň našel v Beskydech, po kterých už nachodil tisíce kilometrů.

„Už když jsem byl na základní škole a rodiče nám pořídili malý kompakt, fotil jsem s ním jako zběsilý. Pak už to šlo ráz-naráz, na vysoké škole jsem si koupil svůj první foťák, a když jsem tomu definitivně podlehl, přikupoval jsem si další potřeby," rozpovídal se.

Po několika letech sbírání obrázků kopců, údolí, lesů či strání našel Jakub Hutyra způsob, jakým by svou zálibu posunul zase o kus dál. Začal rozpracovávat myšlenku časosběrného videa.

„Je to něco mezi fotkou a videem, jenže skutečným videem zaberete jen krátký časový úsek, kdežto fotkami, které se naskládají za sebe, se dá v přijatelném čase zaznamenat třeba celý den," vysvětlil.

TADY TO NEVYJDE. Jakub Hutyra čekal častokrát marně na přijatelné počasí, aby mohl pokračovat v práci na časosběrném videu. Tento mrazivý snímek byl pořízen na Radhošti.
TADY TO NEVYJDE. Jakub Hutyra čekal častokrát marně na přijatelné počasí, aby mohl pokračovat v práci na časosběrném videu. Tento mrazivý snímek byl pořízen na Radhošti. Foto: Archiv J. Hutury

Rozhodně se nepovažuje za žádného průkopníka v Česku, jen ho to zkrátka pohltilo. „Navíc jsem si všiml, že podobným způsobem byly doposud zaznamenány pouze Krkonoše a Jeseníky. A já jsem kluk z Beskyd, takže jsem měl jasno," rozzářil se.

Největší úskalí při tvorbě časosběrného videa vidí Jakub Hutyra v počasí. „Když je přes den jasno, to je pro tenhle způsob snímání to nejhorší, naopak v noci se to hodí. Ideální počasí je když je přes den proměnlivo a fouká vítr. Vyfotit se sice dá cokoliv, ale aby to focení bylo k něčemu, příroda by měla pomoci," zdůraznil.

A po třech letech trpělivé spolupráce s přírodou je na světě video, jak sám říká, bez originálního názvu, zkrátka Beskydy. K vidění je momentálně pouze na internetu.

„Samotné focení spočívalo v tom, že se postavil stativ s foťákem a nastavila samospoušť. A to většinou zabralo pár desítek minut přes den a v noci několik hodin. A u počítače je to žrout času, přestože i v něm to lze nějak automatizovat. Když tak spočítám je to v procentech 25 ku 75 v neprospěch pobytu v přírodě," řekl Jakub Hutyra, který svým počinem nehodlá nastartovat nějakou hvězdnou kariéru.

„Jen jsem zkrátka chtěl shrnout, jak je v Beskydech hezky a že stojí za to se tam klidně i bez foťáku vypravit," dodal.