„Studenti v posluchárně působili nějak rozhozeně a jen zírali do mobilů. Když jsem je upozornila, že máme výuku, uváděli, že sledují zprávy o úmrtí Karla Gotta,“ líčí situaci v posluchárně na ekonomické fakultě VŠB-TUO přednášející akademička. Budoucí zdravotní sestřičky v nemocnici na Fifejdách se po zprávě o skonu Mistra naopak „zašívají“ v jídelně a poslouchají jeho písničky.

Karla Gotta si včera dopoledne pouští – z internetu, jak je v běžné v jeho generaci – také osmnáctiletý prodavač v supermarketu Petr. Poté míří k morovému sloupu na Masarykově náměstí, kde vzniká spontánní pietní místo k uctění zpěvákovy památky. „Naučila mne ho mít ráda babička, považuji se za jeho fanouška,“ říká Petr.

Pietní místo k úmrtí Karla Gotta na Masarykově náměstí v Ostravě.

Shromážděné dámy zralého a seniorského věku přinášejí svíčky i květiny neustále. Některé pláčou. „Když v úterý pršelo, to za něho brečelo celé Česko. Dneska svítí sluníčko, snad už má klid v duši,“ shodují se. A shánějí se po místě s kondolenční knihou – která se tehdy ještě v Ostravě neobjevila. Což považují za ostudné.

„Kondolovat rodině Karla Gotta může veřejnost v Českém rozhlase svým podpisem a vzkazem do knihy, kterou jsme umístili v recepci budovy v ulici Dr. Šmerala 2,“ vzkazuje posléze Zita Šperlínová za komunikační oddělení ostravského rozhlasu. Kondolenční kniha je zde k dispozici denně od 7 do 20 hodin, a to až do pohřbu.

Kondolenční kniha se nakonec podepisuje i přímo na Masarykově náměstí, truchlící fanoušci tak činí mezi 15. a 18 hodinou.

„Provázel nás celý život,“ podotýká pan Ludvík (71) z Poruby, jenž přijíždí k pietnímu místu v centru s manželkou. A vzpomínkami na oblíbené písně Měsíční řeka z roku 1962 a Mám rozprávkový dom z roku 1966 (z Bratislavské lyry). Doma, jak dodává, mají třicet LP a padesát CD s nahrávkami Mistra. I devět knížek o něm.

„Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli bychom v Ostravě nemohli mít nějakou důstojnou sochu Karla Gotta?“ píše taktéž v průběhu včerejška na magistrát jistý pan Petr. Lidé každopádně přemýšlejí také nad možností nazvat jménem zpěváka nějakou zdejší ulici, případně náměstí.

Reakce primátora města Tomáše Macury je ale střízlivější:

„Podobným úvahám se nebráníme, nicméně historická zkušenost učí, že taková rozhodnutí je dobré dělat s dostatečným časovým odstupem. Nikoliv v době rozjitřených emocí a smutku.“